Gay komunita

[Honza]

[Vaclav]

[Honza]

[Vaclav]

[Honza]

[TuX]

Diky za tip, skoda ze neni elektronicky
Mne se zase moc libila kniha Achileova pisen

[Vaclav]

[TuX]

[Bart90210]

já právě taky četl Georgieva po CO a fakt zklamání. Za to Tamara Tainová, to je paráda. Ideální trilogie, kterou doporučuju všem co chtějí gay literaturu, román ze života v našem prostředí. Reálně a pravdivě. A prošli si CO a chtějí číst o gayích. Momentálně rozpůjčováno po kamarádkách.

I od Strong titul Na krev je super, odehrává se uměle sice v USA, ale je psáno Čechem a vidím tam Brno.

Samozřejmě mám doma Pražskou buznu



btw co já? http://gay.komunita.cz/viewtopic.php?p=79603#79603

[Vaclav]

Ahoj, Barte.

[Bart90210]

Já dostal od Ježíška pod strom ( rozuměj: sám jsem si nadělil )
ve slovenštině Ked laska boli, aj chlapi placu I. a II. a v CZ jazyku od autora Lydia Strong titul Na krev (výborná knížka která mě dostala) .....a loni jsem zvládl trilogii kde se najde kazdy od Tamary Tainove ( Je to inak mami, To prejde a Milujem koho chcem). Musím říct že knihy od Adama Georgieva (Planeta samých chlapců, Bulvár slunce a Zabij mě,Eliso) mě vůbec neoslovily.......a ještě usměvná je minipovídka od Katky Heřmanové - Radek.

[TuX]

Tahle knizka byla kdysi k dispozici komplet online na autorove webu. Vytvoril jsem si z ni ebook a musim rict, ze knizka je naprosto uzasna. Skoda, ze neni ke koupi elektronicky, to bych si urcite koupil. Na papiru uz knizku nekupuju, protoze ctu jen elektronicky, ale v tomhle pripade mozna udelam vyjimku, abych podporil autora.

[Honza]

Václave, říkej si co chceš, ale jedno nezměníš.

Občanský průkaz je čistá demagogie, jejíž jediným cílem je natlouct nám do hlavy představu "jak jsme děsně za komunistů trpěli" a tvůrci se neštítí žádných způsobů, jak tu myšlenku tlačit divákovi do hlavy co nejintenzivněji. I Goebls by měl radost z tak skvělé propagandy.

Kniha Česká čtyřka je celkem hezký a většinou i dobře uvěřitelný příběh dost sympatického týpka. A autor nepodsunuje čtenáři nesmysly. Když ji srovnám se ostatní českou gay literaturiou (úchylárny od Georgieva, Bauman, Nenadál, ...) tak je jednoznačně the best.

Já se u té knížky dost pobavil, asi i poto, protože jsem se tam občas našel. Občanský průkaz jsem zkoukl a smazal.

[Vaclav]

Zejména nechci hanit Honzovy záliby, však on také respektuje mou zálibu ve filmu Občanský průkaz... Když jsem však zabrousil na nabízenou stránku a zjistil, že za tento výtvor se požaduje 369,- Kč, pak loajalita ke čtenářům fóra u mne převážila loajalitu k Honzovi. Před nějakou dobou bylo v tomto vláknu na dílo upozorněno (pxetr, 15. 4. 2012), tenkrát na ukázkové kapitoly na internetu. Velmi pracně jsem tehdy hledal společensky přijatelný opis svých skutečných pocitů z toho výplodu. Snad se mi to podaří i teď, když se zopakuji:

[Honza]

Kámoš mě požádal, abych trochu zpropagoval knížku,
kterou napsal jeho známý, takže:


Česká čtyřka aneb Všechno mělo být jinak

http://www.xyz.cz/ceska-ctyrka-aneb-vsechno-melo-byt-jinak-2/

vychází právě dnes!


Někdo tu knížku možná bude znát,
ukázky se už objevily na netu.

A musím říct, že se mi ten příběh fakt dost líbil,
(i když teda já mám o svém životě trochu jiné představy)
taže jednoznačně doporučuju!

.

[Vaclav]

Knížky jsem se nemohl dočkat, jak se objevila, donesl jsem ji domů a dal se do čtení. Po první kapitole putovala na noční stolek a ležela tam několik měsíců, letěla se mnou na dovolenou a nepřečtena se vrátila. Po těch prvních pár stránkách bylo jasné, že to není čtení pro všední den. Až sváteční nálada a zklidnění přinesly soustředění a otevřenější mysl.
První polovina textu je silně zahuštěná, nikoli dějem, ale myšlenkami, úvahami, příměry, půl věty vydá za odstavec jiného autora, čte se skoro nesnadno. Zdá se, že text původně rozvinutější byl seškrtán na dřeň, je ale nádherný. Za polovinou je vyprávění o něco prostší, o to ale důsažnější. Pokud se pamatuju, poprvé u Cunninghama nehraje homosexualita roli čehosi zvláštního, výlučného. Prostě je. Jediná erotická scéna je prostinká a hetero.
Netřeba pochybovat, že Cunninghamovo srdce bije doleva. Z níže citovaného rozhovoru (8. 6. 2014) jsem měl obavy, že snad klesl až k agitaci; naštěstí nikoli. Posedlost rmutem politického provozu, děs ze znovuzvolení Bushe, jsou použity jako záporná charakteristika jedné z postav, jako důkazy její prostoduchosti, závislosti na okolí. Ten rozhovor je jen dokladem obratného marketingu.
Jak Cunningham lidsky dozrává, jsou zralejší i jeho postavy. Je zajímavé, jak osloví čtenáře mladé, kteří se do nich - nezatíženi životními zkušenostmi - mohou spíš vcítit, a jak ty, kteří s výhodou obdobných prožitků mohou s postavami přímo souznít. V každém případě jde o skvostnou prózu, která udělá radost každému milovníku dobrého čtení. Opravdu ale nejde o četbu pro každodenní cestu tramvají.
P. S. Někdo se asi zeptá, o čem to je. Jako ve všech dobrých knížkách: Kdo jsme, odkud přicházíme a kam jdeme. Jakoby si ti literáti nemohli už najít nějaké nové téma...
Tak jo. Příběh dvou bratrů, HM a HT, které kdysi pozérská matka svázala příslibem pečovat jeden o druhého. Matku nechá Cunningham docela vtipně zabít bleskem ("do baby praštil hrom," řekli bychom lapidárně), vzájemný závazek ale zůstal a byl spíš svazující, oba bráškové, ve školách nadějní premianti, v životě neobstáli a dělají podřadnou práci. Vlastně nikdy úplně neopustili hnízdo, neosamostatnili se, nevylétli do světa, nebyli opravdu sami sebou. Až krize středního věku je uvolnila a dovolila jim konečně navázat plnohodnotné partnerské vztahy, které skutečně odpovídají jejich povahám. To je holá dějová kostra, když už ji musíte mít... a taky si přečtěte Andersenovu pohádku.

[Vodafone]

[Vaclav]

Jde o třetí autorův román, který v USA vyšel v roce 1996, prvního českého vydání jsme se dočkali až letos (Odeon). Děj je - poněkud uměle - rozprostřen na plochu jednoho století (1935-2035), fakticky se ale odehrává mezi lety 1949-95. Základem je příběh tří generací rodiny řeckého přistěhovalce, který si hmotně splnil americký sen z devatenáctého století, avšak hodnoty a životní styl americké společnosti druhé poloviny století dvacátého není schopen pochopit ani přijmout, zatímco jeho rodina, narozená už ve Státech, jimi žije. Konfliktů, které lze na tomto základě rozvinout, si Cunningham užívá plnými doušky, a příležitost vytrestat hlavního hrdinu - otce rodu - synem i vnukem gayi a transgender dcerou pochopitelně nezůstává nevyužita. Tou troškou ironie chci naznačit, že román napsal autor ještě mladý, dychtivý, životem nedosti poučený, o spásu světa usilující. Stačilo vlastně jen o trochu méně postav a o trochu víc odstupu od nich, méně dějových linií, efektních situací a zápletek, méně tragických událostí, a Cunningham mohl být svému mistrovskému románu Za soumraku o hodně blíž. Ale proč vlastně: čtenář i tak dostává do rukou dílo skvělého pozorovatele i vypravěče, myslícího i cítícího. A čtenář-gay pak (spíš mimořádně) i skutečné pochopení zasvěceného autora, a ne propagandistické historky zazobané liberální dámy, která se k němu v záři televizních reflektorů soucitně sklání s ochrannou maskou na tváři a s gumovými rukavicemi. Čte se skvěle, moc doporučuju (pro Honzu: pár HM i HT erotických scén se taky najde).

[Vaclav]

rozumíme, že jako levicový liberál nemůžete neproklínat republikány a nevzývat Obamu: s vynucenou uniformitou deklarovaných názorů zde máme své bohaté zkušenosti. Přesto by nás zdaleka nejvíc zajímalo, jak moc bude ve Vašem novém díle teplo. Těch, kdo zatracují Bushe a adorují Obamu, jsou přinejmenším desetimiliony, a už proto jsou zajímaví leda jako sociologický (v případě Nobelovy ceny možná i medicinský) jev. Těch, kdo umí psát o homosexualitě se skutečným vhledem tak, jako Vy, je pár desítek; už proto těšíme se na Váš nový román velmi.

[Vaclav]

[Tom_c]

Kdo ti plati za tyhle literarni rozbory, pane Ferdo X. Saldo?

[Vaclav]

Kniha je zde ve fóru asi dvakrát zmíněna, nikdo ji ale víc nepřiblížil. Pasoliniho zná většina z nás ponejvíc asi jako tvůrce filmu Saló, aneb 120 dnů Sodomy, který dodnes může působit skandálně. Byl však nejen filmařem, ale i tvůrcem řady románů a sbírek básní a sám se považoval především za básníka. Je jednou z nejvýraznějších osobností italské kultury dvacátého století. Pro nás je pak podstatné, že byl homosexuálem a veřejně se k tomu hlásil.

Kniha obsahuje dvě rané (a nedokončené) autobiografické prózy, v nichž autor popisuje počáteční nenaplněnou touhu i několik prvních naplněných erotických vztahů adolescenta ze vzdělaneckých kruhů s mladšími pubertálními kluky na italském venkově v době kolem konce druhé světové války. Skvěle je zachyceno vnitřní prožívání vypravěče; s potěšením si všimneme, že některé základní životní situace jsou stále stejné, bez ohledu na odstup času či společenského prostředí.

Příznačné je, že ačkoli byl Pasolini vyhraněně levicovým kritikem italské společnosti (řadu let členem italské komunistické strany), po jakémkoli respektu k osobnosti "prostého, obyčejného" člověka, jímž se lidé tohoto typu tak nadšeně zaklínají, není v textech ani potuchy. Naprosto ho nezajímá, jsou-li jeho mladičtí miláčci také homosexuální a proč s ním vlastně udržují vztahy. S nerozpačitým sobectvím a bez nejmenších zábran je dobývá se zneužitím převahy vyššího věku, životních zkušeností, vyššího společenského postavení, ba i závislosti (většinou je jejich učitelem). Ti kluci ve věku, kdy holky pro ně byly ještě nedostupné, asi uvítali kamarádské erotické hrátky a asi na ně byli i zvyklí, když ale pochopili, že nejde jen o hru a bezvýznamné povyražení, byl únik už obtížný: nechtěli zřejmě přijít o (domnělé) přátelství někoho, kdo je v mnoha ohledech převyšoval a imponoval jim. Nutně se tak dostávali do vnitřních rozporů se svou katolickou výchovou, především ale mnohdy (spíš vždy) se svou sexuální orientací. Vlastně jde opravdu o nečisté skutky; ne kvůli homosexualitě, ale pro naprosto amorální sobectví a zneužití mnohostranné převahy nad nedospělými venkovany. Při četbě jsem si často vzpomněl na Johnsonovy Intelektuály.

Pro čtenáře může četba být obtížnější, protože prózy jsou psány literárním jazykem své doby ("Oddal se mi úplně přirozeně, se směsicí plaché něhy a smyslné touhy"), a dnes dostupné vydání je slovenským překladem. Přesto velmi doporučuji. Ve většině knihkupectví je kniha rozebrána, můj zájem uspokojil e-shop arara.cz, a ten má poslední kus: pospěšte.

[Vaclav]

Před nějakou dobou jsme tu debatovali o knize a filmu Domov na konci světa. Byla to debata drobet akademická, protože kniha byla v té době dost dlouho rozebrána. Už není: v roce 2013 ji ve druhém vydání posílá na trh Euromedia - Odeon. Lze koupit leckde, sám vydavatel navrhuje internetové knihkupectví bux.cz. Doporučuji velmi.

[Vodafone]

And now something completely different…

Na základě filmu Geography Club jsem si přečetl jeho knižní předlohu od autora jménem Brent Hartinger. Musím říct, že se mi líbila ještě víc než film, kde se nejspíš spousta věcí ztratila v adaptaci. Kniha je to útlá a čtivá (na jedno odpoledne), autor tam vždycky na správném místě vystoupí z role vypravěče jen aby vtipně glosoval aktuální situaci a zase se do role vrátil.
Kniha dala vzniknout i aktuálně třem pokračováním, která nesou společný název Russel Middlebrook series a která jsou nejspíše podobně zajímavá (zatím jsem přečetl první z nich a je moc pěkné).

No a nakonec je tu krátký příběh Two Thousand Pounds Per Square Inch z projektu Real Story Safe Sex Project, který je k dispozici zdarma. Russel v něm jde na HIV test a v době od provedení testu do zjištění výsledku mu doktor vysvětluje pravidla bezpečnějšího sexu. Russel také přitom vzpomíná na své sexuální zážitky, které jsou (na rozdíl od ostatních knih) popsány velmi explicitně
_________________
naposled se vyspím
v povlečení čistém,
z počítače mažu
operační systém…

[Vaclav]

[Honza]

[Vaclav]

Není vlastně důvod, abychom tu psali jen o beletrii. Kniha je životopisem Petra Lébla, divadelníka, který na sebe upozornil v osmdesátých letech jako amatér a v devadesátých letech dosáhl řady úspěchů jako umělecký šéf Divadla na Zábradlí. Krom jiného byl našinec a jeho životopis je popisem mimořádného osudu gaye v mimořádné době: Léblův příběh je typický pro svobodná devadesátá léta, v současných znormalizovaných, změšťáčtělých a zovarovatělých dobách by se asi už odehrát nemohl. Přes tragický konec jde v zásadě o líčení vítězného tažení. Denemarková píše s emocí, současně se ale snaží systematicky postihnout všechny Léblovy inscenace i další práce. Kniha je na trhu už delší dobu, ale poslední zbytky Léblovy éry mizí ze Zábradlí právě v těchto dnech, což mne pobídlo, abych vás na ni upozornil.
Pozor: žádná jednoduchá poutavá četba, žádné erotické scény.

[Martin]

no, mně dneska přišla složenka od PRE
_________________
You have trapped me in your trap of logic!

[Vaclav]

[Hippie]