Gay komunita

[John]

http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/292245-policiste-osvobodili-chlapce-ktereho-v-bunkru-drzel-valecny-veteran.html?sznu=9OIY4Mgfp8F8CfEf
Počkat zas o tokový lidi zájem nemam,

[John]

Aha, to abych udělal průzkum bojem.

[Zdenouš]

Já to mám uplně stejně snažím se tedy zapojovat ale bohužel většinou po pár větách to skončí vždy stejně sedím a poslouchám jak se ostatní baví a nevím co říkat.

A jen tak mimochodem Johne mám podobné zájmy jako ty II světová válka, holocaust, hodně čtu atd... a také jsem si do nedávna myslel že takové věci gaye nezajímají a kupodivu jsem už poznal spoustu gay kluků které to zajímá také takže bych neřekl že zrovna tohle moc gayu nezajímá

[Vaclav]

[charles]

[John]

[Martin]

Naprosto souhlasím s Václavem. Jako introvert jsem se sice nenarodil, ale znám jich dost na to, abych věděl, že s mírným "postrčením" se rádi rozmluví. "Třídní klauni" z nich sice budou dost těžko, ale ve společnosti můžou být dost oblíbení
_________________
You have trapped me in your trap of logic!

[Vaclav]

[Zdenouš]

[John]

Já mam taky problémy při seznamovaní, ve třidě jsem byl tak napůl šikanovanej a tak sem se uzavřel do sebe a k tomu se neumim bavit ve větší společnosti, ale mezi 4 očima jsem ukecanej. Takže seznamovaní někde v klubu padá a psát si s někym na netu, to radši si jdu číst.

Já bych byl ràd ve společnosti, ale zmocní se mne takovej divnej pocit, že radši nikam nechodim.

[Zdenouš]

[Martin]

Zdenda: ono já po bejvalym bf hodil při hádce velkej popelník (schválně poněkud vedle, aby stihl uhnout), ono to sice rozštíplo zeď, ale pak jsme to spolu opravili Ono když je vztah pevnej, vydrží skoro všechno, když neni, tak nevydrží ani kritiku na kámoše. (sorry)
_________________
You have trapped me in your trap of logic!

[Zdenouš]

[Martin]

Zdenouš: "a já jsem doufal do poslední chvilky že se to zlepší." to je docela dost "syndrom týraných žen".

To ultimatum sice nebylo zrovna chytrý, nicméně v hádce uletí každej a kdyby tě On skutečně miloval, tak by se k tobě zase vrátil.

Ale máš život před sebou, a jistě si někoho najdeš

Ostatní: Nevim, jestli zdenda v týhle situaci potřebuje si nechat opět máchat čumák.
_________________
You have trapped me in your trap of logic!

[charles]

[Honza]

[Zdenouš]

[Honza]

K tomu co napsal Charles a Václav bych ještě doplnil: Tvl, Zdenouši, ty si vlastně vůbec ale fakt v-ů-b-e-c neuvědomuješ, jaký štěstí tě potkalo. Ty bys měl každej den padnout na klolena a děkovat Bohu, že to za tebe takhle vyřídil. (A pak, že Bůh nemá rád buzeranty). Fakt nechápu - ty seš neťastnej, protože se na tebe vys.al kluk, se kterým jsi byl nešťastnej?

[Vaclav]

[Zdenouš]

Ahoj, ano je to ten samej, já vím že na jednu stranu je to dobře ale na druhou stranu mi chybí měl jsem ho i tak rád. Ta samota je děsná nedokážu se na nic soustředit ráno odejdu do práce a večer zase domů, snažím se co nejvíc zaměstnat abych zahnal myšlenky ale nic mě nebaví nechci se zůčastnovat žádných společností protože když pak vidím jak kamarádi mají své partnery a partnerky tak je mi do breku. Můj problém je že já si nedokážu jen tak nezávazně užívat sexu jako ostatní, potřebuju k tomu něco víc. Jsem asi divnej já vím že je mi 23 a měl bych asi tak nějak užívat si spíš ale mě hrozně chybí to že se nemám ke komu přitulit, komu říct co mě trápí prostě si pripadám sám.

[charles]

Ahoj Zdendo, přečetl jsem si tvoje starší příspěvky. Ten kluk, se kterým jsi se v červnu rozešel a po němž tolik teskníš, je ten samý, co tě ponižoval, mlátil a vyhrožoval ti, že tě zabije? Pokud ano, tak ten rozchod je to nejlepší, co tě mohlo potkat. Toť můj názor. A že sis zatím nikoho jiného nenašel? Je ti něco přes dvacet, jestli se nepletu, tak si zatím co nejvíc užívej sex a nějaký ten vztah časem přijde. Rozhodně ještě nemáš zmeškáno.

[Zdenouš]

Ahoj kluci, loni v červnu jsme se rozešli s přítelem po 5 letech a já to pořád nějak nemohu vstřebat. Pořád cítím že si za to mohu sám pronesl jsem hloupou větu nebo ultimátum. Začalo to tak že už rok předtím si mě přítel přestal všímat pak se to stupoňovalo začal bej víc s kamarády, jezdil s nima na výlety za mnou jezdil jen na sex nic jsme spolu nedělali dával to za vinu mě že já nemám žádný společný zájem atd... Několikrát jsem mu navrhoval spoustu věci které bychom mohli dělat spolu jednou z nich bylo fitko on mi vždy řekl že do fitka nikdy nepůjde že se tam nebude předvádět. loni v lednu ale začal najednou s kamarády chodit do fitka když jsem mu řekl že bych teda šel s ním tak mi řekl že ne že semnou tam chodit nebude že si nebude dělat ostudu. Pak začal ještě víc času trávit s kamarády už jsme se vídali tak třeba 1x týdně 2 hodiny a to přijel víceméně jen na sex v červnu už jsem to nevydržel a během jedné hádky jsem v zoufalosti řekl "že už nemůžu, buď já nebo kamarádi já už nechci bejt pořád sám" Týden se mi neozýval po týdnu jsem mu napsal zprávu a on mi odpověděl "Rozejdeme se". Mě to ted hrozně trápí chybí mi měl jsem ho rád vlastně víc než jsem si asi uvědomoval. On už si našel nového přítele jsou pořád spolu, mě se najít si někoho nějak nedaří. V práci nedokážu pořádně fungovat dělám hlouposti. Když už náhodou na někoho narazím tak nakonec mi každej řekne "jsi fajn pěknej kluk ale já na vztah nejsem". Už nevím jak dál, připadám si jak v uzavřeném kruhu...

[Martin]

[honzik-atom]

[Brio]

[Honza]

Hm, dost drsná zkušenost. Dost tě obdivuju, že jsi s ním tak dlouho vydržel. Feťáky nesnáším, kdyby můj boyfrienďák začal s něčím, a stačila by tráva, má kopačky jistý.

[honzik-atom]

Tak mi to nedalo - nakonec jsem se odhodlal a napíšu k dobru svůj příběh i já. O každé lásce si myslíme,že je ta pravá . To jsem si myslel i já , když jsem se zamiloval do svého přítele , se kterým jsem se před 9 měsíci rozešel . Říkejme mu třeba Quido .
Nejdřív se mi fyzicky moc nelíbil - spíš mě přitahoval tím,jaký je . Později jsem mu to i přiznal . Nakonec zvítězil rozum a začal jsem ho vnímat úplně jinak . Jako skvělého a krásného člověka . Když po čase opadla ta bláznivá zamilovanost - nastalo klasické žití . Já jsem tím napohrdal a pokaždé jsem se stejně na Quida těšil . On na mě zřejmě také. Ovšem jen do doby než si našel nové kamarády . Drogy . Snažil jsem se mu všemožně pomáhat . Osobně jsem v té době měl tězkou situaci i doma u rodičů , kde jsem moc času už netrávil - nějak se s mím přítelem prostě nedokázali smířit ( Věděli,že jsem gay - ale zřejmě čekali fešáka v saku se zvučným titulem ) .
Začal jsem v té době brát antidepresiva již po 2 ( beru je dnes znova ) . S Quidem byla těžká spolupráce. Nejdříve chtěl s drogou přestat a bojoval . Všechno co měl doma jsem bleskově zlikvidoval . Musím přiznat ,že se asi měsíc a půl dobře držel . Nikdy mi , ale neřekl , proč začal inklinovat k jinému světu a začal se celkově měnit . Později se k drogám vrátil . "Tajně" . Tajně do té doby než jsem je začal nacházet po bytě . Věděl jsem,že nyní už je zle . Na léčení Quido jít nikdy nechtěl ... Snažil jsem se mu pomáhat sám , ale bylo to již nad lidské síly . Vše zkončilo tím,že drogy přede mnou začal schovávat. Jednou se mi to málem stalo osduné . Jednu svojí dávku nasypal do prázdné slámky ... Co čert nechtěl - dochutil jsem s tím ve spěchu jídlo sobě i jemu ... Jemu se nestalo nic , já jsem zkončil v nemocnici. Nikdy jsem žádnou omluvu nedostal ... Rozhodl jsem se , že si dáme "pauzu" - buď se dá dohromady , nebo odejdu . Naivně jsem věřil , že si vybere mě a drogy oželí . Když jsem si přišel pro věci , byl jsem fyzicky napaden zdrogovaným Quidem - opět jsem se probral v nemocnici a pak jsem se zhroutil z toho co se vlastně stalo . První dva měsíce jsem ani nevycházel z bytu jak mi bylo zle . Teď už je to lepší - heslo , že čas vše zhojí se potvrdilo . Jen v ten první moment jsem tomu nevěřil a čekal minimálně konec světa .... Po roce a půl soužití a pak i přežívání ....

Co mi to vzalo ? Krom nervů a volného času - vlastně nic ....
Co mi to dalo ? Zkušennost - že tohle už nikdy ne !

Díky všem co našli čas a přečetli si to ... Snad to nebylo moc nudné - Snažil jsem se to hodně zkrátit .
Podrobně jsem si to psal celý rok a půl - ale to by bylo na delší čtení

[Martin]

[Vaclav]

[charles]