Gay komunita

man86

Zdravím tě Domino92. MarMat má naprostou pravdu v tom, že odloučení od rodiny ti pomůže zbavit se stereotypu heteráctví a postupně zjistíš, že neexistuje jen jeden "životní styl", ač skutečnost, že jsi gay není volbou životního stylu. Od malička jsi ze všech stran bombardován tradičním smýšlením o smyslu života založeném na spokojeném manželství a výchovou dětí a je to zkrátka v tobě.
Já se stejně jako MarMat po nástupu na VŠ rozhodl odejít z domova a jít bydlet na privát. Představa, že jediný spokojený život, který mě čeká je život s klukem, byla horší než třetí stupeň tortury. Trvalo to asi 4 měsíce, až jsem se jednoho dne vzbudil a bylo. Byl jsem prostě gay a hotovo. Měl jsem více času přemýšlet o sobě a svém životě a postupně zjišťoval, že být homosexuál neznamená, že jsem horší než ostatní a že mě čeká těžký život. Být gay je ve skutečnosti hrozně fajn...
Tak ti přeju, aby ta tvoje cesta k dokončení coming-outu netrvala příliš dlouho. Hodně štěstí.
_________________
Někdo věci vidí tak, jak jsou, a ptá se: "Proč?".
Někdo je vidí tak, jak nejsou, a ptá se: "Proč ne?".

Vaclav · šaman Založen: 13.1.2010 Příspěvky: 3619 Bydliště: Praha

MarMat · uživatel Založen: 7.2.2011 Příspěvky: 58

Pokud bys popátral ve fórum, mohl bys tam najít moje vlákno o tom, jak jsem si svoji homosexualitu nechtěl přiznat, ale ve zkratce: po klukách jsem se díval vždycky,stejně tak jsem navštěvoval stránky s gay tématikou, ale i přesto jsem si vůbec nechtěl připustit, že by bych mohl být gay. Až s odchodem na VŠ jsem na to začal přicházet, přisuzuji to odloučení se od rodiny a všech těch zažitých stereotypů, přece jen statost, kdy si najdu holku měli někteří často:(. Zpočátku to pro mě byl šok, neuvěřitelná skepse, naštěstí jsem objevil toto diskuzní forum a začal jsem se s tím vyrovnávat. Také jsem se za tu dobu zamiloval do jednoho( s největší pravděpodobností) hetero spolužáka a nedávno do druhého kluka, resp. chlapa, který gayem je, ovšem je bohužel zadaný a navíc bydlí daleko ode mě Sad

. Nicméně jsem se sebou již vyrovnaný, je mi jedno co si o mě bude myslet rodina, kamarádi, jsem to přece já a nikdo nemá právo mě odsoudit za to že toužím po citu od kluka! Jinak ten smutek nad ztrátou hetero obrazu jsem už taky překonal, život lze prožít šťastně i jinak, než v manželství s dětmi. Do úplného vyrovnání a sebe přijetí mi asi ještě kousek cesty zbývá, ale cítím že jsem na dobré cestě.

Domino92 · tester Založen: 14.6.2011 Příspěvky: 1

To že jsem na kluky vím asi už od svých 12 let. Dnes už mi je skoro 19. Kluků jsem měl spoustu a párkrát jsem byl i hodně zamilovanej. Dokonce jsem. Největší problém je, že se s tím nemůžu vyrovnat. Připadám si jako obrovské sklamání pro rodiče a vůbec pro společnost. Chtěl bych mít děti, normální život. Rozhodně nechci vypadat jako kluk nekluk spíš holka. Taky se tak chovám a vypadám. Mám kamarády kteří mě tak berou Ale pro mě samotnýho je to asi největší problém