Gay komunita

[Martin]

Já to četl přímo na foru.
_________________
You have trapped me in your trap of logic!

[bright]

Jednou jsem někde četl, že jakýsi člověk představoval svého nového bf přátelům slovy: "To je má nová prdel".
_________________
It's not easy to be green.

[Honza]

Mám jednoho ht. kámoše, který dokázal velmi diplomaticky, jednou větou, svým rodičům:

1. představit svou nastávající,
2. oznámit, že se bude ženit,
3. sdělit, že čekaj dítě.

Přišel s ní domů a řekl: Ahoj babi a dědo, víte, co je novýho?

Asi se ho zeptám, jestli by něco neporadil tady.

[devon2012]

[xts]

Tak to mi teda přijde horší organizovat návštěvu divadla

Taky bych to viděl na "nenápadný" popostrčení rodičů tak, aby sami zatoužili ho vidět, a nejlíp aby ho i pozvali. "Pozvi ...", "Vem s sebou ..."
Co píšeš, zní vážně idylicky.

Co prarodiče? Já myslim, že moji rodiče s tim taky jednou nebudou mít větší problém, hlavně matka, ale říkám si, že babička a dědové to vědět nemusí, to už jsou přecijen starší lidi ... :-/

[charles]

Podle toho, co píšeš, se jedná o naprosto ideální konstelaci, takže bych se toho vůbec nebál. Pokud ti nedělní rodinný oběed připadá jako šílené klišé (právem ), tak zorganizuj třeba společnou návštěvu divadla nebo nějaké jiné akce. Bude to pak vlastně takové seznámení "při nějaké příležitosti", i když předem připravené.

[bright]

Hm, asi ti nezbude nic jiného, než zorganizovat jeho pozvání na nedělní rodinný oběd, aby se oficiálně představil rodičům. Důvod: chceš, aby se konečně poznali osobně. Pozvání musí vzejít od rodičů (nebo aspoň jednoho z nich). Bf se musí pochlapit, umejt uši, koupit dárek a vyrazit.
_________________
It's not easy to be green.

[devon2012]

Mám naprosto skvělý rodiče. Všechno, co se týká mojí homosexulity, pravděpodobně pochopili líp než já a nemají s tím podle všeho nejmenší problém. Snad ani já jsem se k nim jako syn (aspoň vědomě) nikdy nechoval nijak špatně a moc mi záleží na tom, abychom zůstali tak skvělá rodina jako dosud.

K tomu mám naprosto skvělýho partnera, se kterým jsme asi dva roky, moji rodiče o něm vědí, nechávají ho vždycky pozdravovat a on je, problém je ale v tom, že jsem je dosud nepředstavil; prostě se za ty dva roky ještě nepotkali. Já tak vůči rodičům citím obrovskej dluh, moc bych si přál, aby se obě strany nějak nenásilně seznámily, abych neměl za přítele 'paní Columbovou', kterou nikdy nikdo neviděl, ale pořád se o ní (tedy něm) mluví.

Nevím ale, jak na to. Nemám důvod se toho setkání bát, neb jsem si vybral přesně takovýho kluka, kterej svým založením zapadá do našeho rodinnýho systému hodnot, kterej je přirozeně pro mě i moje rodiče hodně podobnej. Ale nemáte někdo prosím nějakou radu, jak je šikovně dát dohromady? Ve filmech mi to vždycky připadá tak neuvěřitelně přitažený za vlasy, že bych radši nejakou reálnou občanskou radu..

Omlouvám se, pokud jsem to dal do špatný kategorie nebo pokud se to tu už stokrát omlelo.