Gay komunita

[Litomyšlák]

Jistě, nejenom v tom... no je to složité a jsem líný všechno vysvětlit
_________________
Být gayem je výzva, ale žít život je výzva ještě větší!

[Martin]

Ovšem bych předpokládal, že tento problém nespočíval v odloučení
_________________
You have trapped me in your trap of logic!

[SIEENX]

"U análu"

[Litomyšlák]

Ále, to je složitější
A hlavně mi je víš kde
_________________
Být gayem je výzva, ale žít život je výzva ještě větší!

[SIEENX]

To byl nějaký abstinent či co?

[Litomyšlák]

No vidíš, úplně jsem zapoměl to sem napsat. V pondělí jsem byl předčasně nucen mu říct pápá... poněvadž ze mě udělal alkoholika co pije jak duha, což mě samozřejmě urazilo (to řekl kuli jedné zábavě na které jsem byl)... No prostě pak předváděl citový vydíračky a bla bla bla a na to jsem fakt neměl náladu, pač jsem měl kocovinu ... A vůbec toho nelituju, jsem rád..o zkušenost víc
_________________
Být gayem je výzva, ale žít život je výzva ještě větší!

[Dolphine1]

já tu teď dlouho nebyl, ale máš pravdu. přesně to cos napsal, bych Ti doporučoval takže hodně štěstí, pak dej vědět jak to dopadlo

[Litomyšlák]

Děkuji Delfíne
Zatím to vypadá, že se to lepší.

Dnes jsem totiž nad tím hodně přemýšlel, a došel jsem k tomuto:
Pokud nepřijede na ty dva až čtyři dny, nebudu čekat. Náš vztah tím pak trpí, nechci mu ubližovat a nechci ubližovat sám sobě. Proto mu řeknu, to co nechci: pauza v našem vztahu. A pokud bude chtít vydržet dva roky, až budu připraven na sex (jak jsem se odhadem rozhodl), tak s ním klidně budu pokračovat, tam, kde jsme skončili. Pokud nebude chtít čekat, tak na sebe zapomeneme a já navážu kontakt s tím klukem. Pokud bude v pohodě, půjdu do toho pod podmínkou žádného análního sexu. Pokud nebude v pohodě, budu klidně na ocet, vadit mi to nebude. Ovšem jestli přijede, vyříkáme si to z očí do očí a já opravdu zjistím, zda ho miluju. Když ano, budu ve vztahu pokračovat, pod podmínkou žádný anální sex. Pokud nebude souhlasit, což pochybuju, tak to odložíme anebo ukončíme...
Doufám, že jsem to vypsal správně a že dělám správně. Ale jiné řešení mě nenapadlo.
_________________
Být gayem je výzva, ale žít život je výzva ještě větší!

[Dolphine1]

No Litomyšláku. Pokud můžu něco říct, což nemůžu, nemám zkušenosti tak, souhlasím s pemel (em), že vlastně ten váš vztah opravdu asi ještě pořádně nezačal. Pokud jsem to dobře pochopil viděli jste se vlastně párkrát, jinak maximálně přes icq.
Moc Ti nepomůžu, vyřešení je na Tobě. Ty musíš vědět co k němu cítíš, i když je to asi těžké. Myslím ale, že se znáte poměrně málo, takže možná proto nevíš jestli v tom pokračovat. Mimoto je ti 15, a upřímně v tomto věku je asi těžké se rozhodnout jestli je to už ten pravý na vztah, zvlášť když s ním nejsi moc v přímém kontaktu.
A ten kluk, který bydlí blíže. No nevím, sejít se s ním můžeš, třeba nebude fajn a budeš mít rozhodnuto ale říkám, spíše Vám asi škodí to, že se málo vídáte, pokud jsem dobře pochopil.
Takže Ti nepomůžu, ale přeju Ti tu správnou volbu, byť těžkou. Mimoto jedna věc je sex, a druhá vztah. Možná by pomohlo být více spolu, a pak bys asi byl chytřejší a on asi taky jak je to vlastně mezi vámi. Hodně štěstí, držím Ti palce

[Litomyšlák]

Máš pravdu, ale já nevím, jestli mám pokračovat, to je to... A když se zeptám, odkáže mě to jako nějaký odkaz na internetu k dalším otázkám...
_________________
Být gayem je výzva, ale žít život je výzva ještě větší!

[pemel]

Litomyšlák: No já nevím; přijde mi, že ten tvůj vztah s Lukym vlastně ani pořádně nezačal. Ale je to jen můj dojem.
_________________
Veritas vincit.

[Litomyšlák]

Omlouvám se, že oživuji přemrtvé a zapadlé téma, ale můj příběch do toho zapadá. Bude to docela dlouhé, tak se pohodlně usaďte ...

Všechno to začalo, jak už jsem psal, že jsem si díky Světloplachově doporučení na Seznamce zaregistroval a prakticky okamžitě navázal kontakt.

Ani nebyl tak daleko, zdálo se mi na první pohled. "Pouhých" 68 km. Já bydlím v Litomyšli, on v Chotěboři. Špatné spojení, cesta dlouhá.
První rande proběhlo v Poličce, městě nedaleko Litomky. Já jsem to tam měl blíž než do Chotě a on kratší cestu než ke mě.

Bylo to nádherné, celý den jsme měli pro sebe. Jsem si docela jist, že jsem se do něho zamiloval úplně. Ovšem čas rychle utekl a museli jsme zas od sebe.
Další konverzace probíhali jen po ICQ. Nu co, uvidím ho zas, říkal jsem si...
Byla to pravda, přijel asi po týdnu, tentokrát až ke mě. Opět to bylo nádherné, lepší než v Poličce.

Jenže pak to začalo. Chyba byla nejspíš pokaždé na mé straně, no ovšem to nechci řešit, na které straně byla chyba. Jednoduše: chtěl, aby jsme spolu měli sexík... Já jsem řekl ne. Do teď to nechápu, nevím, proč jsem tak udělal. V Poličce už dopadl oral, a najednou jsem mu říkal ne. Začala tak moje duševní i rozumová nejistota, souboj mezi srdcem a rozumem. Rozum mi říkal ne, srdce ano. Nebo obráceně? To taky nevím, vím jen, že se v tu dobu až do teď ve mě praly dva hlasy. Luky to skousl, respektoval můj názor.

Od odjezdu z Litomyšle před asi dvěma týdny jsme se ještě neviděli. Měl přijet v pondělí třtího srpna, ale nemohl, měl práci. Nevím proč, ale asi jsem mu to vyčítal. Kvůli tomu jsme se pohádali, asi ani né moc ošklivě, ale každopádně mi vyčetl, že jsem na něho občas hnusnej. Měl pravdu, přiznal jsem si to a omluvil se mu. Vyžehlilo se to, teda aspoň myslím. Pak jsem s ním asi týden nemluvil, do teď.

Mezitím, co jsem s ním nemluvil, jsem čím dál tím víc padal do temnoty. Přestával jsem vědět, proč co dělám, co chci dál, co chci pro sebe, co chci pro něho, co mám od něj čekat, co mám čekat od našeho vztahu... Na Seznamce přišla nová odpověď na inzerát, byl to nějaký též osmnáctiletý kluk z Ústí nad Orlicí, což je asi 20 km od L. a ke všemu tam mám otce, ke kterému občas jezdím.

Neposlouchal jsem to, co mi říkalo srdce, poslechl jsem rozum a odpověděl. To co mě k tomu nutilo, byl fakt, že je mnohem blíž, má mnohem bližší zájmy k těm mým než měl Luky a že bychom se mohli vidět kdykoli. Jako to největší svini mě napadlo, že pokud bude hezký, tak že bych jednoduše Lukymu řekl to, co mi radil můj zatracený rozum: DOST.

Já jsem tehdy vlastně chtěl někdy s Lukym žít, ale až by to bylo možné, což zrovna nebylo. Chtěl jsem ho jedoduše a hnusně odkopnout, zabalit a strčit do úschovny na lepší časy. A mezitím si užívat s někým, kdo jen bydlí blíž a má podobné zájmy. Fuj, jak já se za tohle stydím... Ten kluk naštěstí ještě neodpověděl... Mezitím, čím víc jsem se snažil pochopit mé jednání a pocity, tím víc jsem se ztrácel v nejistotě.

Dnes jsem konečně mohl mluvit s Lukym, zjistil jsem, že měl jen hodně práce a na počítač nemohl. Ulevilo se mi, myslel jsem, že je na mě stále naštvaný. Oznámil jsem mu, že je tu jedna možnost. Na konci srpna odjedou všichni na týden do hor a já zůstávám doma, poněvadž by jsme se s mojí sestrou nesnesli, tak jako vždy. Tudíž, pokud by přijel, bychom spolu mohli strávit i čtyři dny.

Už jsem absolutně nic nevěděl. Proč jsem mu to psal, když už jsem si našel "náhradu"??? PROČ PROČ PROČ???!!! Znělo mojí hlavou... Ta mi radila, ať od Lukyho uteču, dokud jsem si nenabil nos a dokud jsme si vzájemně příliš neublížili. Srdce mi říkalo, ať neopouštím někoho, kdo mě miluje.

Ale já už ani nevěděl, jestli já miluju jeho. Rozum mi říkal že ne, srdce že ano. Já jsem se vždy řídil svými pocity, ale ty se najednou rozdělily na dvě půlky a zrazují mě. Nakonec jsem se rozhodl, že se mu svěřím, byla to i odpověď na to, že mi napsal, že neví jestli bude moct přijet:
"......mno co na to říct miláčku... nevím, co bych měl čekat, nevím, jestli mám čekat, že bys měl na 100% přijet, nebo být vyrovnaný a lhostejný a říct s úsměvem říct "jak chceš, někdy jindy", nebo něco jinýho...........víš, nevím čím to je, ale poslední dobou mám pocity, který mě dost zrazujou...nevím co mám od našeho vztahu čekat, nevím, co mám dělat, co ti říct, nevím co čekat od tebe, nevím co chci....vím já vůbec něco?... já nevím, jestli to je tím, že jsem mladý a nevylíhnutý kuře a nedokážu se rozhodnout, pač já si ani nejsem jistej, jestli tě doopravdy miluju... (dost mě bolí, když to musím říct...) srdce říká, že ano, rozum, že ne, a já nevím čemu dát přednost...cloumá mno duševní nejistota, nejsem vyrovnaný tak jako jsem byl vždy... nevím, jestli mám od tebe čekat, že mi pomůžeš...nevím nic...ani si nedokážeš představit, jak se teď cítím, poněvadž mě na srdci strašně bolí, když mě furt něco ve mě přesvědčuje, ať od tebe rychle uteču, dokud jsem si nenabil nos a dokud jsme si navzájem neublížili...a přitom srdce nechce!... pak mi to něco zase vtloukává fakt, že jsme spolu byli jen 2x...jo, je to blbý, je to kvůli tomu, že jsme od sebe daleko...a proto taky nastávaj ty chvíle, kdy jsme na sebe hnusný, nebo jen ná na tebe nebo ty na mě... ubližuje mi, když ti nechtěně ublížím, mrzí mě to, a pak mi rozum říká, proč si ubližovat, když můžu jít od toho... je to takovej pitomej vnitřní souboj srdce a rozumu.. nevím, o koho se mám opřít, mámě to říkat neci, pač tu je furt její přítel, ten to o mě neví a já nemám její pozornost, sestra mi nepomůže, péťa si se mnou neví rady a má plnou hlavu svých boyfriendů....nevím, co mám dělat, nevím nic, omlívám to už asi po stopadesátý...moje srdce si nedokáže přiznat, že tě snad nemiluju tak jak bych nejspíš měl, a rozum si to zase přiznává, a říká že to tak je...nevím, ano či ne???....připadám si jako jeden velký otazník... jak mě to bolí že ti tohle říkám...určitě ti ubližuju hned po prvních třech řádcích... asi jsem svině, když to takhle se mnou je.........mrzí mě všechno, co jsem napsal, ale je to pravda, nedokážu s tím nic udělat...na to nemám sílu"

Ani si neumíte představit, jak mě bolelo na srdci, co jsem psal. Rozumu to bylo lhostejné. Jemu ublížilo, co jsem napsal, nedivím se. Mě to ubližovalo taky. Napsal mi, že dokud si v tom neudělám jasno, bude náš vztah v prdeli a neví, jestli to bude mít cenu dál to protahovat.

Neměl jsem sílu odpovědět, jsem se rozbrečel a šel pryč z icka.
Nemám nikde oporu, je to i v té zprávě. Zhroutil jsem se. Ta temnota nejistoty v každé věci se nade mnou definitivně uzavřela.

Péťa, má nejlepší kámoška, mi nedokáže pomoci, poněvadž mě nedokáže pochopit. Proč vám to vlastně píšu, když si myslím, že mě asi také nepochopíte?...

Najednou jsem si v tom momentě uvědomil, jaká jsem svině svinská. Co jsem chtěl udělat někomu, na kom mi záleží a kdo mě miluje. Nevím, jestli ho miluju, ale vadí mi, co jsem mu chtěl udělat kvůli sobě. Jak sobecké a nechutné... Chtěl jsem to zahodit, vzít to jednoduší cestou. Opět: přemýšlení, proč jsem tak udělal, mě ponořilo ještě hlouběji. Ponořuje mě i to, že pokud si neudělám jasno, což mi prostě nejde, nebudu se s ním moct vidět. Není to náznak toho, že ho miluješ? říká srdce, a rozum zase že ne. Na jakou stranu se dát??? Nemám co následovat, nemám se podle čeho řídit, nevím, co je správnější... Jít od toho, dokud jsem si nenabil nos a dokud jsme si neublížili navzájem, nebo pokračovat.

Ale jak pokračovat, když nemám ani sílu, ani něco, od čeho bych se mohl odkopnout? Jak se do toho můžu pustit, když ani nevím, jestli ho miluju? Nedokážu se rozhodnout, na to taky nemám sílu.

Je teď ze mě úplná troska, rozpolcená osobnost, ztracená existence. Nevím, kde hledat řešení, jak se z toho dostat, absolutně jsem se ztratil.

Ztratil jsem se sám v sobě.
_________________________________________________________________

Děkuji všem, kdo dočetli můj sáhodlouhý příběh a těm, kteří snad odpoví a pokusí se poradit... Nečekám, že někdo odpoví, jen jsem cítil potřebu se svěřit zkušenějším...
Předem se omlouvám za chyby, ale je to tak dlouhé, že je prostě opravovat nebudu...
_________________
Být gayem je výzva, ale žít život je výzva ještě větší!

[cassen]

Ahoj k tomuto tematu mam ted docela blizko a vysledky hlasovani me zrovna
optimismem nenaplnily. Muj prvni vztah zacal tak trochu na dalku ja byl z Breclavi a on z Uh hradiste.80 km. Vidali jsme se jeden den v tydnu a temer kazdy vikend jezdil ke me. takhle to fungovalo 2 roky a stezovat si nemuzu bylo to super. Vazili jsme si casu ktery travime spolu a uzivali si ho. Na hadani skoro nebyl cas. Pak jsme spolu zacali zit. Sice jsme se po dalsich 2 letech rozesli, ale to neni dulezite. Tak to je ma prvni zkusenost a myslim si ze to neni zas tak moc km aby to nemelo vyjit jen kvuli vzdalenosti a nemoznosti byt spolu kazdy den. A ted to druhe a to me tizi vic. Muj pritel odjel kvuli praci na druhou stranu Zemekoule. A i kdyz sem to vedel a nejsme spolu nejak dlouho, moc me to boli. Neuvidime se , teda pokud tam nepojedu, 10 mesicu. Cas ukaze, ja nemam duvod to nevydrzet, moc o nej stojim a verim, ze i on o me. dam vedet jak to dopadlo

[zdenda]

Napíšu to takto, přeber si to jak chceš.
Láska je slepá, přátelství je přímé.
_________________
To máš z toho, s kým se to taháš. S nějakým anarchistickým bohémem, rudým, bolševickým nokem.
Jsem zženštilý materialista, ach božínku, jsem tak sama a bez materiálu

[jericho_o]

Tohle téma je pro mě dost aktuální.

Já a můj přítel jsme oba ještě na střední škole a oba žijeme v jiném městě. Dělí nás od sebe více než 40km a tak se vídáme jenom 1-2 krát do týdne. Ale každou noc si aspoň půlhodiny voláme, abychom jeden druhému vypověděli náš den a zároveň si trošku posteskli, že jeden druhýmu chybíme:)

On v polovině června odjel na 10 týdnů do Seattleu na studijní pobyt. Naše komunikace se rázem zredukovala na jeden sedmi řádkovey mail za 2 týdny... Vůbec nevím, co si o tom mám myslet. Ani jednou za tu dobu mi nenapsal, že mě miluje, či že se mu "aspoň" stýská.

Naprosto chápu, jak mu tam z toho musí jít hlava kolem, tolik zážitků nových lidí a já pro mě v jeho myšlenkách teď není místo, ale nedokážu se s tím vyrovnat. Pár dnů zpátky jsem měl narozeniny a pravděpodobně na ně zapomněl. Soudě podle mých přátel je to parchant, co si mě nezaslouží a mám ho pustit k vodě. Já ale takovou pevnou víru v jeho padoušství nemám.

Za dva týdny se vrací zpátky do Čech a já vůbec nevím, co od toho očekávat. Pro nás oba byl náš vztah dá se říct první opravdový. Teď z delšího časový odstupu začínám zpochybňovat vše, co mezi náma bylo.

Kdyby mě skutečně miloval, nevypustil by mě snad z hlavy za žádných okolností.

[koltko]

Já jsem také prožil vztah na dálku. Dělila nás vzdálenost 150km, partnerství nám však vydrželo čtyři roky. Vídávali jsme se pouze jednou-dvakrát do měsíce, nicméně vše nám vynahrazovala komunikační technika - přál bych vám vidět ty měsíční účty za telefony a otlačený palec od smskování. Až mě to někdy štvalo a zdržovalo od práce. Přesto jsme spolu prožili nádherné čtyři roky. Když jsme se viděli byl to pro nás ohromný svátek, skvělý zážitek. Každá chvilka, kterou jsme spolu strávili byla jako kdybychom se právě do sebe zamilovali. Každé setkání bylo neopakovatelné a vždy jsme si ho pořádně užili. Bohužel poslední měsíce toho čtyřletí to začalo jít z kopce, partner začal být daleko víc pracovně vytížený a týdny ubíhali a my jsme se neviděli, přidaly se i další problémy a náš vztah se řítil do černé díry... Takže jsme to po vzájemné dohodě ukončili, teď si hledáme cestu k sobě jako kámoši... Nicméně myslím, že bych asi příště do vztahu na dálku již nešel. Ale vše ukáže čass...
btw. hrozně mi chybí to smskování a volání. No když byl člověk čtyři roky zvyklý se se vším takhle s partnerem radit a sdělovat mu své názory, pocity a postřehy, těžko se to odnaučuje, přestože jsem měl ze začátku k tomu odpor. Holt to odnesla kámoška, kterou denně a v noci bombarduju desítkami smsek a tím ventiluji mou úchylku. Snad to brzy přejde anebo někdo jiný přijde...

[Libor]

[Dimas]

Dle mých dlouhodobých zkušeností - Láska na dalku - NEFUNGUJE
_________________

[Farrel19]

No takže začnu asi takhle... jsem z malého města Kopřivnice což je města na severní moravě pro ty co neví... asi tak 30 minut autem od Ostravy a mám přítele, který žije v Brně... vím není to zrovna níže zmíněný vztah ČR - Holandsko, ale přesto je to vztah na dálku... zatím nám to klape... až na menší problémy, co máme... ale ty bohužel nemají se vzdáleností nic společnýho... pokud se nám je podaří vyřešit tak si myslím, že vztah nám ty dva roky ještě vydrží... pak totiž uvažuju o přestěhování se blíže k němu... myslím, že je to hodně o lidech... o tom, co chtějí, co potřebují a jak si dokážou věřit... neříkám však, že nám to někdy může ztroskotat právě díky té vzdálenosti... ale to nemůžu vědět tak proč to nezkusit... zatím mi vyhovuje, že mám taky volný čas pro sebe a můžu se věnovat své práci... a jemu to taky tak vyhovuje... uvidíme jak se to bude vyvíjet... ale podle mě si teda myslím, že vztah na dálku můžu ztroskotat díky vzdálenosti, stejně jako vztahy z jednoho města můžou ztroskotat díky každodennímu stereotypu...

[MooX]

[Libor]

[llukynek]

[Zagorka]

Vztah na dalku ted mam a neni to to prave orechove. Pisem si volame to jo ale proste videt ho dejme tomu 1 za 14 dni to asi neni pro me potreboval bych ho videt alespon tak2krat-3krat do tydne.medoporucuji vztah na dalku a kdyz uz naky takovy mate tak preji pevne nervi asilu


_______________
Tomáš Rašev

[Libor]

Uvidíš. Asi záleží na tom jestli máte nějakou perspektivu změny stavu. Přestěhování se blíž k sobě. Návrat ze stáže..Pokud má vztah perspektivu, že je odloučení jen dočasný stav tak šanci má velkou. Pokud je to trvalý stav, tak tam as nebude taková touha jej udržet a rozvíjet, vždyť pak spolu budeme stále..
_________________
Jsem...

[Anonymní]

Jeden vztah na dálku mám, ale asi záleží na lidech, osobně si myslím, že se to rozpadne, je to velká vzdálenost, nemůžeme se vidět denně a to není ono

[Libor]

Hodně se mluví o vztazích a odloučeních. Kolikrát jsem slyšel vyprávět o tom, že nějaký český kluk má úžasného partnera třeba v Holandsku. Sám o takovýchto vztazích nemam jasno. Rikali jsme si s klukama s, kterymi jsem chodil. Nasi lasku odlouceni neznici. V prvnim pripadu sjem to rikal ja. A vztah(neprilis kvalitni) rozlozila jen moznost odjezdu na rok do Nemecka. Ktery se nakonec ani nekonal. A druhy vztah jen vzdalenost Praha Olomouc. A take nevydrzel. Pritom chlapec rikal jak vse zvladneme, nic se an jeho lasce nezmeni a pak misto do Olomouce zacal jezdit do C.B. Za jinym:-) Melo to tak byt, nyni to jiz tak beru. Je to hodne o nasich osobnostech. A vzdalenost v tom jiste nehraje tu nejdulezitejsi roli. Spis nase ruzna ja a kvalita vztahu. Prave proto zakladam toto tema. Vztahy na dalku, nebezpeci i vyhody, zkusenosti. Jiste ma vztah na dalku sve kladne ztranky, pokud vztah odlouceni prezije:-) Tesim se na rozlicne nazory
_________________
Jsem...