Gay komunita

[ottos]

[pepcza]

[waweer]

[sergej sudoplatov]

Zde je odpověď naprosto jednoznačná. Světle modrá umělohmotná Škoda 120 L s přívěsem. Vystřídal sem jich několik (né všechny bohužel s přívěsem) a byl to pro mě doslova fetiš. Vydržel sem si s ní hrát celé hodiny.
_________________
Plány revanšistů zhatí, naši vepři boubelatí!

[pepcza]

[Nikom]

No tak u mě to byly nejdřív kostky a pak různé stavebnice...
Nejvíc ze všeho mě poznamenalo LEGO... mám docela slušnou sbírku, která zabírá v mém pokoji jednu velkou skříň.
Je to naprosto fascinující úžasná věc. Když si uklízím pokoj (zřídka) neodolám a občas si něco přestavím nebo srovnám. Jestli nedodělám medicínu tak začnu prodávat v nějakém na LEGO zaměřeném obchodě.

Jina nejstarší kousek jsem dostal v šesti a nejmladší od přítele před měsícem;)

[Libor]

[ottos]

na moje hračky je tahle diskuze moc malá... ale když vezmu ty nejvíc nejlepší, tak v tom předškolním věku to byli hlavně dřevěný kostky - z těch jsem udělal naprosto všechno...
po revoluci vstoupila do mého života stavebnice Lego - to bylo mnohonásobné vygradování mých fantazií - s legem jsem vystačíl cca do 17 let...
paralelně s tím jsem dostal k prvním "školním" vánocům vláčky - a to teda bylo něco - to mi zůstalo dodnes, ikdyž jsem se z vláčků přeorientoval tak kolm 13tého roku na městskou dopravu - funkční tramvaje si dnes dělám hlavně sám ale nepohrdnu ani stavebnicí - zrovna včera jsem dodělal těžký tahač Tatra 813 !
jo a taky bych neměl zapomenout, že dlouhou, velmi dlouhou dobu mi bylo na chatě pískoviště, kde se dalo budovat a budovat...

a mončičáky jsem měl taky, heč...

[pepcza]

Tlačítka, vypínače, reostaty, regulátory, všechno, co se dalo mačkat, nebo s čím se dalo točit. Známí díky mě byli dva týdny bez tepla, než se jim podařilo znovu nahodit kotel...Ostatně elektřina a oheň mě fascinovaly docela dost...takže to byly taky moje dvě oblíbené hračky

[da.jo]

[Libor]

[Petr_K]

[bodyia]

[Libor]

[valbo]

Jo zapomněl jsem na autíčka Maetchbox, ktreré jsem sbíral, když jsme byli na dovolené v Bulharsku, tam jsem dostával každé dva dny taky jeden kus.
Pak mi tatka udělal garažovou vitrinu, dodnes ji mám nad postelí.

No pak jsem měl rád kašpárka, s tím mamka mluvila a pak strašidlo Tomas.
Byl to Tomášek.
Ale, co jsem nedostal, to byl mončičák, toho sem trochu záviděl.
Víte, já sem byl jako děcko dost rozmazlenej, chodil jsem i každý týden do kina, měl jsem vše, na co jsem si vzpomněl, lidí jsem si nevážil, děcek také ne. I když mne otec mlátil, tak prostě sem byl stejně rozmazlenej.

Ale nejradš jsem pak měl paradoxně levná umělá zvířátka... .malá.
Dělal jsem z nich rodiny. Třeba Medvěd Koalka byl manžel Mikymause.
Pes Fido, bydlel s Krtkem. Pes Bílák bydlel s nimi. Donald bydlel s Plutem.

No ono to nebylo od věci, já sem byl v 1990 roce zamilovanej do svých spolužáků ve školce. Jeden se jmenoval Jožinek a druhej se jmenoval Jirka.
V první třídě jsem se zase zamiloval do dvojčat, byli to takoví dva černovlasí hezcí kluci., ale v té době jsem už vychovával mimino bratra a to byla má nejlepší hračka.
Te´d je pomalu větší jak já. Na hlavě má kohouta, nebo měl dlouhé vlasy,
je to puberťák, ale je docela v pohodě.
Jak to letí.

[valbo]

[valbo]

[Libor]

[Petr_K]

[bodyia]

[llukynek]

[Adam]

Ad bodyia: Taky jsem si odjakživa přál auto na vysílačku. Neustále jsem s tím rodiče otravoval, až mi táta slíbil, že mi ze Švýcarska, kde tou dobou chvíli pracoval, nějakého závoďáka přiveze. Celý měsíc jsem byl jak na trní a škrtal políčka v klendáři do jeho příjezdu. No a když už konečně nastal ten den a táta se vrátil, nic mi nepřivezl s tím, že na to neměl čas... Celý měsíc Každopádně mě to nepustilo a tohle dětské trauma jsem vyřešil a před měsícem - koupil jsem si formuli na vysílačku. Nic velkého ani drahého, normální plastová hračka z obchodu v Nymburce. Ale je MOJE!
Pak jsem měl ještě stavebnici SEVA. Tu jsem fakt miloval. Stavěl jsem z ní lodě a mrakodrapy a nevím co ještě. První a poslední náznak mojí techničnosti.

[Martin]

No já měl od miminkovskejch let takovýho hadrovýho pajduláka Pepu. Myslíte, že to mohlo mít nějakej vliv? No a potom obrovskýho plyšovýho medvědea (světle modrýho) pamatuju si, že ještě když mi bylo pět, tak byl na výšku větší než já, ikdyž seděl. Potom takový stavební stroje jako bagr (asi ve 3 letech jsem vyděsil babičku poznámkou, že chci být bagrista) a nějakej docela velkej jeřáb...
_________________
You have trapped me in your trap of logic!

[Libor]

[Esteban Trueba]

Konečne téma pre mňa

Teda, moja najsuper hračka. Asi najviac som sa hral s mojím milovaným Legom. Možno najväčšiu radosť v živote som mal, keď sa mamke podarilo ho zohnať v Tuzexe, alebo keď išla do Blavy do obchodu, kde predávali iba túto hračku (pre mňa to bol vysnený raj na zemi, kde som v živote nebol - moja krajina zázrakov, moja krajina za dúhou, môj vtedajší cieľ života).

Druhá hračka, na ktorú nesmiem zabudnúť, bol asi 30 cm vysoký dubák z dreva s okienkami, s točitým schodiskom, pavlačou a komínom, v ktorom býval živý mravec. Ten mravec (asi 5 cm vysoký, v nohaviciach po kolená a v saku) sa so mnou rozprával, bol to môj kamarát. A nikto, NIKTO, na svete mi nevyhovorí, že je to blbosť, že to nie je možné - stále mám živý obraz tejto mojej hubky pred očami. Kam sa podela, to neviem, ale musela, určite existovala. P R I S A H Á M

P.S.: Aj vám sa prechádzal mamkin plyšový psík v noci po izbe?

[Waky]

Já jsem si samozřejmě jako malá hrála nejradši s plyšovýma zvířátkama, protože jsem nesměla mít doma žádné živé (to až v dospělosti jsem si tento deficit vynahradila). Místo plyšáků - hrochů jsem v předškolním věku milovala opice, takže jsem jich měla hromadu. Nejoblíbenější se jmenovaly Miláček a Klapáček. A teď mám ty hrochy - jsou na dvou poličkách a musí se z nich furt utírat prach, ale zakládám si na nich a nikomu bych je nedala. Kromě zvířátek jsem si taky ve školce hrála s tankem, který jezdil a vycházelo mu z hlavně cosi jako jiskry - ale měla jsem ho taky spíš jako zvířátko a dávala jsem mu do té hlavně burizony, aby hezky papal. Tatínek mi ten tank chtěl odebrat, že je to militantní hračka, tak jsem si s ním pak hrála radši tajně a nemohla ho brát na procházky.
Dcera měla všechny možný hračky, panenky i plyšáky, obzvlášť milovala velikého králíka, kterému říkala Pinďa, a když měl jít jako do školy, tak mu napsala na sešit "Pind Maršík", že se tak jmenuje spisovně (samozřejmě netušila, co znamená slovo pind a proč se tak smějem ). Tomu králíkovi to zůstalo a pořád se jmenuje Pind Maršík.
Pinda Maršíka taky oblékala do nejrůznějších hábitů, takže vypadal jako božstvo nějakého primitivního kmene, a pořádala mu svatby s fenkou Sárou a kocourem Fedorem (obě tato zvířata byla dost trpělivá a nechala se také vyhastrošit tím kojeneckým oblečením a pentlema).

[Stonerock]

[bodyia]

Já měl asi nejraději Lego, který mi taťka nějak obskurně sehnal kdysi v Tuzexu. To mi rozvíjelo fantazii enormě. Další super hračka byl první synťák, ale to už mi bylo 17náct, což se asi nepočítá, ačkoliv hravej jsem byl stejně Jo a nikdy jsme nedostal auto na vysílačku a moc jsem ho vždycky chtěl. Ve své dospělosti jsem už mnohokrát byl před krokem, že si ho koupím sám (ale tentokrát už pořádnou čtyřkolku od Tamiya), ale pokaždý mi to někdo (můj partner:-)) rozmluvil. Tak třeba někdy.

[Petr_K]

[Adam]

Jako prcek jsem dostal pod stromeček takového malého plyšového ledního medvídka. Pojmenoval jsem ho Bělinka Mám ho u postele dodnes. Pak jsem měl moc rád elektrické vláčky. Byly asi tak z 50. let a tak nějak zvláštně smrdí kolomazí a zaprášenými obvody.