Gay komunita

[Martin]

Hahá, vyzývám tě, abys to napsal v originále
_________________
You have trapped me in your trap of logic!

[sergej sudoplatov]

Martin: Přesně tak, bolístky se maj nakopat do řiti ...případně pak jejich původce

Aneb jak říkal náš Velký učitel...není člověk, není problém
_________________
Plány revanšistů zhatí, naši vepři boubelatí!

[Martin]

Ale to přece neříkám

Já říkám že s bolístkama se má bojovat, a pláčem toho moc nevyhraješ. Ergo - nebulet pokaždý, když ti ujede tramvaj
_________________
You have trapped me in your trap of logic!

[Libor]

[Martin]

Hm, a nebo taky nebulet, a bolistce říct "Jen přes mojí mrtvolu"
_________________
You have trapped me in your trap of logic!

[Libor]

[Martin]

No, babrat se v bolístkách, nebo je pasivně přijímat, je ve výsledku stejné.
_________________
You have trapped me in your trap of logic!

[Libor]

[jojx]

to se přeci nevylučuje
_________________
V tu chvíli si s hořkostí uvědomila, jak trapné nesmysly ji napadají a položila si otázku, jestli snad probůh není už zase zamilovaná nebo jestli je jenom tak normálně průběžně doopravdy blbá.

[Martin]

Já na tyhle existencialistický řeči moc nejsem.

Když si z nepochopitelnejch důvodů připadám "sám" říkám tomu pracovně "deprese"(copyright).

Znám spoustu lidí, o kterejch si myslim, že mi odhalili víc, než je běžné, a stejně tak jsem kolikrát řekl věci (i mimoděk) blízkým lidem, který bych nevypátral ani ve vnitřím dialogu sám se sebou.

Řeči jak sme na světě sami a nikdo nám nerozumí (resp. "nikdo nás CELE nepochopí") vedou tak akorát k nimrání se ve vlastních pidibolístkách, a výhledově ke schizofrenii...
_________________
You have trapped me in your trap of logic!

[Libor]

[jojx]

nevím jestli pořád mluvit o svých pocitech je pravá cesta, ale asi spíš si udělat pořádek a pak projevit ty podstatné (přičemž "projevit" může mít různou formu)

jsem si vědom, že nejhůř se srovnáváme s maličkostmi a neškodnými hloupostmi, ale tím pádem je potřeba umět jiné maličkosti a malé hlouposti ocenit, tedy užít si pocit souznění v té vteřině kdy se objeví a umět si ho pamatovat alespoň tak dlouho jako ten pocit nepochopení, ze kterého ta samota plyne

myslim, že v ničem nejsme tak úplně sami... kolem nás je spousta lidí, kteří sdílí naše poznatky a názory, přestože na to vůbec ale vůbec nevypadají a my se to nikdy nedozvíme

nemyslím že by se vzájemně dokázali dva lidé pojmout v plné šíři, vždycky budou kouty, kam ten druhý nemůže, protože je to rovina pro něj nevnímatelná (jako hmatat vůni) ale to nakonec přece krásný, že nás to nečekaně pojí třeba s lidmi s nimiž bychom si jinak neměli co říct
_________________
V tu chvíli si s hořkostí uvědomila, jak trapné nesmysly ji napadají a položila si otázku, jestli snad probůh není už zase zamilovaná nebo jestli je jenom tak normálně průběžně doopravdy blbá.

[Libor]

[jojx]

možná toho prostě chceme po svým okolí moc

možná že se cítíme nejvíc sami, když ten druhý nedovede vystihnout co právě potřebujeme - no ale ve většině případů by musel být fakt věštec aby to poznal

možná že je to pocit který nás má nasměrovat spíš k tomu abychom se sami stávali chápavějšími a abychom vydávali jasnější signály když něco chceme (nebo nevysílali žádné pokud nám to nestojí za to)
_________________
V tu chvíli si s hořkostí uvědomila, jak trapné nesmysly ji napadají a položila si otázku, jestli snad probůh není už zase zamilovaná nebo jestli je jenom tak normálně průběžně doopravdy blbá.

[Libor]

Samota a osamocení mohou být jedna věc. Ale i dvě různé věci. Cítíš se někdy sám. Vadí ti to, nebo umíš samotu přijmout? Lze být sám a přitom cítit, že tu jsou na světě přátelé (pro věřící Bůh). A tedy být sám a nebýt osamocen. Cítil si se naopak někdy sám a přitom jsi byl zrovna s někým? Mě se to stávalo s mým prvním klukem. čím to bývá? Naší citovou vyprahlostí? (řešení: víra, láska k sobě samému, modlitba, příroda...??) Tím, že jsme s někým s kým jsme si příliš vzdáleni?...

Přidávám k tématu i malou anktetku
_________________
Jsem...