Gay komunita

[Jakub.Jeddide]

[Rausek]

[Jakub.Jeddide]

[Rausek]

[Jakub.Jeddide]

[Rausek]

[Jakub.Jeddide]

[Rausek]

[Jakub.Jeddide]

[jojx]

ehm... já tohle kupodivu nechápu

pány melancholiky upozorňuju, že tak jak je sociální nedostačivostí jejich poloviček to, že nedokáží vyvěštit jejich nálady, tak je zásadním průšvihem koukat na formu a nikoli na obsah projevu a neumět odpouštět

ale co je nejhorší, dezinterpretovat... měli byste sami mít, to co od nich vyžadujete, tzn. pochopení a vykládat jejich projevy ne podle toho, jak zrovna pasují do VAŚÍ momentální nálady, ale taky jak do jejich - vy vidíte jak dopadají cizí projevy do vašeho světa, ale vůbec nekoukáte za jakých vnitřních okolností protějšku vznikají

pokud sčítáte a neodečítáte, bude se délka vztahu lišit jen tím, jak kolik chyb dělá partner denně či týdně, ale nakonec na něj stejně dojde

donuťte partnera, aby byl pořád ve střehu a on zákonitě přestane být člověkem, protože to nikdy nebude on

kdyby člověk chodil furt s takovejma jako jste vy, tak se o vztaích nemá šanci nic naučit

a ještě mě k tématu, které je mi jinak na hony vzdáleno napadá jedna věc: pokud vám ten kluk nestojí za to, abyste se ho snažili tak trochu přetvářet a odstraňovat jeho chyby, pokud s ním nechcete pracovat na tom aby to fungovalo a váš jemnocit je vám cenější než on, pak ho pošlete rovnou do háje a nečekejte až se to naskládá

shrnuto a podtrženo mi tenhle přístup připadá založenej na egocentrismu

tak a teď chytám dlažební kostky
_________________
V tu chvíli si s hořkostí uvědomila, jak trapné nesmysly ji napadají a položila si otázku, jestli snad probůh není už zase zamilovaná nebo jestli je jenom tak normálně průběžně doopravdy blbá.

[Jakub.Jeddide]

[Rausek]

Nikom:Jenomže tady je dost velkej problém v tom, že každý člověk uvažuje jinak, takže něco, co tobě může být nepříjemné a připadat ti jako blbost, tvému příteli tak připadat nemusí a naopak. Je pak jen na tobě, jestli se to pokusíš řešit nebo ne. Pro kluka podle mě neni nic horšího než, když za nim po nějakym čase vztahu přijdeš a řekneš: "No víš, tys udělal spoustu kravin a pořád je opakuješ, takže je konec, protože se asi nezměníš. Už nějakej čas k tobě nic necítim, ale chtěl jsem vědět, jestli se nepokusíš se sebou něco udělat. Jelikož si to nezkusil, tak se pak nediv." Jenomže kluk, kterej je zamilovanej, si to sám neuvědomí. Ten vidí jenom to, že ty si na nic neztěžuješ a vypadáš šťastně, takže problémy nejspíš nejsou. Pak je jenom překvapenej, nešťastnej a bude si to dávat za vinu, ale ta je i na tvojí straně. Kdybys mu to řekl, tak by se třeba pokusil něco dělat a k rozchodu by nedošlo. Ano, bylo by hezké najít si partnera, se kterým si budeš bez problémů rozumět, který bude tolerovat tvoje chyby a sám nebude mít žádné, které by tobě vadily. To ale není moc reálné. Myslím, že tedy pokud někoho miluju, tak je potřeba snažit se ho tolerovat a porozumět mu. Pokusit se nedělat věci, které tomu druhému vadí a zároveň tolerovat věci, které tobě vadí na něm a totéž by měl dělat i on. Úspěch vztahu závisí podle mě hlavně na snaze a upřímnosti obou partnerů.

[Maarioboy]

ono to spíše bylo myšleno na trochu jiný věci, spíš pocitové. Dá se dost věcí brát za kraviny, je to určitě unavující chodit s někým otravným, nesebejistým, natvrdlým co chce všechno probírat a diskutovat.... Ale občas i z druhý strany, je někdy nepříjemné když někdo zaujme to stanovisko, že Ti to musí dojít samotnýmu, nebudu řešit kraviny, nechodím se špalkama..... Občas ten jedinec, aniž by se cítil špalkem, si musí i přes sebejistotu co má klást otázku co ta druhá osoba k němu cítí a může být i těžké to sám poznat, když je člověk zamilovaný. I když je určitě nejlepší najít někoho s kým tyhle věci jdou uplně samy od sebe- dle mého názoru se k tomu dá dopracovat, ale až potom co si vyřeším, jestli mi to za to stojí na tom pracovat.
_________________
INKOGNITOU

[Nikom]

Jděte do háje. Ono to může být dost otravný. Takový to: "Jako sorry, ale vadí mi jak ses podíval na tu prodavačku. Musím ti to říct, protože jinak bych to v sobě dusil a nemohl usnout." Tyhle sklony mají hysterky. A já hysterka fakt nejsem.
Blbiny neřeším a nikdy řešit nebudu. Problém ale nastává, když ten druhej přešlápne víc. Pak mám takovej pocit, že je pod mojí úroveň ho na to upozornit - že by o tom vztahu mohl občas i popřemýšlet a přijít si na to sám. Je to i svým způsobem test, jestli náhodou nechodím s neotesaným dřevem. No a že už jsem s takovýma špalkama kolikrát chodil.

pzn. Samozřejmě dřív, teď už jsem velkej a chytrej. Špalci no more.

[Maarioboy]

Svatá pravda! dusit v sobě něco je dle mého názoru automaticky sebevržda vztahu. Líbí me se sobě, ze začátku je všechno krásný, ale s postupem času to také začíná být to tom jak spolu přece dokážeme vyjít, tudíž mluvit spolu. Nemyslím tím, že komunikace zaručí neznčitělný vztah, časem stejně případně poznáme že to není ono, nikoho si k sobě připoutat nemůžem.
Já osobně v sobě dusit nic nemůžu, hodně věcí řeším, nedá mi to spát, dokud o tom prostě nezačnu mluvit,( mluvení je asi to nejdůležitěší) nejde mi třeba o nějaké výčitky, spíš o to, aby ta druhá strana věděla co se mi honí hlavou, myslím, že v unesitelné míře je to pro vztah zdravé. ( nemyslím samozdřejmě hodinové řešení prkotin:-) )
Měl jsem kluka na kterým mi hodně věcí vadilo, dusil jsem to, nemluvil sem s ním o tom, myslel, že je to v pohodě,že se to nějak zpraví ale časem to přerostlo ve zbytečné naschvály, pro které byly impulsem právě ty věci, které jsem v sobě dusil a nakonec zničily docela dobrý vztah..... Jako Nikom, nerad bych měl další vztah, který by dogradoval do té fáze, že by jsme se na sebe ani podívat nemohli

_________________
INKOGNITOU

[Jakub.Jeddide]

[bright]

Martin: Ty umíš mluvit nahlas, nedejbože zvyšovat hlas?
_________________
It's not easy to be green.

[googie]

Ja som na tom podobne ako Nikom. Teda sčasti. Už som sa naučil povedať svojmu priateľovi, keď mi niečo vadí. Ale väčšinou mu to aj tak poviem až vtedy, keď to v sebe istý čas dusím a trápim sa kvôli tomu. Najhoršie na tom je to, že keď mu teraz vyčítam isté veci, tak tvrdí, že to je pravda, ale že sa to nezmení a keď mu to budem stále hovoriť, tak ho to začne štvať a...

[Nikom]

Hmmm já mám takovou dost blbou vlastnost. Jsem taková houba. Nedaří se mi moc říkat a ventilovat, co mi vadí - vždycky mám takovej pocit, že toho druhýho by to mělo napadnout (na čemž asi mnohdy i něco je). Hádky nepěstuju a tak se to ve mně pomalu usazuje až to zpravidla přeroste v pocit, že se na toho druhýho nemůžu ani podívat.
Řekl bych, že díky tomu skončila většina mých vztahů...

Možná je občas lepší na sebe křičet.

[Jakub.Jeddide]

[Martin]

No my jsme s přítelem byli oba cholerici (střídavě s melancholismem), ale ono někomu, kdo se rozčiluje, říkat něco klidně, znamená (pro toho, kdo na tebe křičí), že situaci nebereš dostatečně vážně, což ho ještě více naprdne.

PS: Jestli se budeš ještě někdy navážet do choleriků, tak ti zapíchnu propisku do oka.
_________________
You have trapped me in your trap of logic!

[Jakub.Jeddide]

Na základě absence komunikace se rozpadá mnoho vztahů - jakoby už spolu neuměli mluvit. Jistě se vám také stane, že vám vadí tón, skrytá narážka atd. Mě se někdy s přítelem stává ( neb je cholerik ), že na mě ječí a já mu klidně něco říkám, což nebere vůbec v potaz a i když bych mu říkal : "Ano, máš pravdu" a snad se i na ten důkaz píchnul do oka propiskou, tak by to nevnímal - on je za chvilku klidný, ale mě, jako melancholiku se vyřčené věty dostanou pod kůži a dlouho tam jsou... Někdy to prostě chce napočítat do 3, než člověk odpoví.

[Libor]

Komunikace je velmi dulezitou veci. Casto nam drhne. Nejen ve vztahu milostnem. Ale diky komunikacnim sumum a neporozumenim vznika spousta dramatickych, ale i veselych historek. Mas nejakou i ja nejakou brzo pridam
_________________
Jsem...