Gay komunita

[Nick Guest]

sengge: Taky jsem to nevěděl. Vyšlo to letos v jedné menší antologii nizozemské poezie 20. století - jmenuje se V Nizozemsku už nechci žít. Jinak si myslím, že by se měl vrátit stonerock - abychom sem nepsali sami dva.

Dávám sem ještě - po určitém váhání - jednu báseň Vladimíra Holana. To váhání bylo proto, aby si o Mistrovi náhodou někdo něco nemyslel (smile) - on to psal jako čistý ornament, arabesku, z potřeby vyzkoušet si žánr a pocvičit formu, jejíž virtuozity po odchodu té nádherné generace 30. a 40. let už v české poezii nikdo nikdy nedosáhne... Napsal si prostě pro vlastní potěšení homoerotickou báseň, jako to dělali mnoho staletí před ním středověcí mniši v klášteřích, aniž by tušili, co vlastně píšou a proč. Báseň, která, btw, pěkně komunikuje s de Haanem. Ohromně mě na ní baví ta ironická hříčka s nenaplněným očekáváním rýmu na "do počátku" - to jsem se až smál (laughing). Při jiných místech mě ovšem až zatrnulo. Doufám, že po mně nikdo nebude chtít, abych smazal 2. verš s poukazem na no dick policy.


JINOCH V MOŘSKÉ KOUPELI

V perlově zmařitelné míse vlnobití,
kde plný plod tvůj v list pohybu vzrost,
jsi chutnání, nesené leskem pití
v nejtišší přívlastek a působnost.

Méně dbající vlna bere do počátku
tvou líc, již odhaluje vrcholíc,
a předává se pažím, bokům (také mému zmatku,
v němž dech se zdráhá beznávratně vstříc).

Mizíš a jsi. Mizíš a popíráš, když vracím si ti
přeněžným dotknutím utkvění jistoty - -
Kdo něžný přízrak jal, zmítá se v kruté síti.
Krutost. - Však teprv tehdy cítím: tys to, ty!

Vyšlo ve sb. Oblouk (1934)
_________________
Jako občané svobodné společnosti máme povinnost kriticky nahlížet na svůj svět. (Tony Judt)
Neodpovídej hlupákovi podle jeho pošetilosti, abys nebyl jako on. (Přísloví, XXVI, 4)

[sengge]

Krása! Netušil jsem, že de Haan psal i sonety. A musím ocenit i kvality překladu - překládat jamb do češtiny není žádná sranda.

[Nick Guest]

Napsal ho Jacob Israel de Haan, a když už tu sengge založil tenhle thread (díky za to ), tak ho sem přepisuju. Není to veledílo, je to takový drobný suvenýrek, který máme rádi ne kvůli němu samému, ale kvůli tomu, nač si při pohledu na něj můžeme vzpomenout: třeba na poslední pobyt u moře. Možná to někomu udělá radost.


Mladému rybáři

Tvým tvářím krása růží rovná není,
Tulipán nemá něhu bosých nohou,
A neznám oči, co vyjádřit mohou
Po přátelství tu touhu k nezměření.

Za námi bylo moře ve své věčnosti,
Nahoře věčný vzduch šedivou bledost měl,
Jen opuštěná pláž nás oba uhostí,
Jiný zvuk než zvuk moře nezazněl.

Naposled spolu, je čas na návrat.
Já zpátky do Města, ty poplavíš se v dál.
Já budu bloudit tam, kde není blaze.

Tak unavený jsem. Tolik jsem míval rád.
Odpusť mi, neptej se, čemu jsem vzdoroval.
A modli se, ať nikdy nepodlehnu tvojí kráse.
_________________
Jako občané svobodné společnosti máme povinnost kriticky nahlížet na svůj svět. (Tony Judt)
Neodpovídej hlupákovi podle jeho pošetilosti, abys nebyl jako on. (Přísloví, XXVI, 4)

[sengge]

Po delším pátrání jsem našel moc pěkné verše dvou klasických perských básníků.

Háfez (ze sbírky Co zbude z růží, když je slavík zradí, překlad Věra Kubíčková)

Když se můj přítel chopí poháru,
ztratí lesk všecky modly bázáru.
[...]

Chajjám (ze sbírky Čtyřverší, překlad Vilém Závada a Jan Rypka)

Třebas má víno pověst nepěknou, je příjemné,
když nalévá je ruka milého, je příjemné.
Je zakázáno a je trpké, mně však chutná.
Zapovězené ovoce vždy je příjemné.

Nebo - a to je asi to nejpádnější a nejpodstatnější, co bych řekl komukoliv k tématu coming-out:

Poněvadž na světě nic není tak trvalého,
bylo by chybou, žít bez vína a bez milého.
Co na tom, jaký je svět, můj milý mudrci,
jestliže jednou odejdeme navždy z něho.

Paradoxní je to, že země, která dala světu vícero opěvovaných básníků, kteří hojně používali homoerotické motivy, dnes gaye krutě stíhá.