Gay komunita

[thalys]

Ahoj. Když to tady čtu, říkal jsem si, že i já přijdu se svou troškou do mlýna, protože by to někomu mohlo pomoct. Můj coming out proběhl velice zajímavým způsobem, řekl bych až drastickým. Ale jsem rád, že je to za mnou, nebo lépe řečeno za námi. Píšu-li drastickým, pak je to proto, že došlo k několika věcem, na které s odstupem času vzpomínám s velice neutrálním pocitem. Na úvod musím poznamenat, že nejhorší, jak oddalovaný coming out může dopadnout je na antidepresivech. Ano, v mém případě se zkombinovalo nedostatečné vytížení na doktorandském studiu s tlakem okolí, které tvrdilo, že je čas skoncovat se školou, najít si holku a odstěhovat se. Tím to začalo. Dřív jsem několik let tyhle narážky přecházel, ale nevím co se to tenkrát před rokem stalo, prostě jsem o nich začal uvažovat jinak, začal jsem si uvědomovat, že na těchto výtkách opravdu něco bude. No jo, ale co s tím... Situaci jsem nějak nezvládl a místo aktivit, jak se z toho podivného rozpoložení dostat, jsem se naopak zablokoval. Takže jsem začal chodit k doktorce, která to ze mě prostě nenásilnou formou dostala ven. Začal jsem brát prášky, které už naštěstí nebaštím. Mimo homosexuality se dozvěděla i o tom, že jsem byl v tu dobu nějak zhnusen stylem života, který jsem provozoval (k té doktorce jsem zaběhl i třeba kvůli tomu, že mě začaly napadat sebedestruktivní myšlenky, fuj, ještě že to je pryč!). Doktorka téma homosexuality jen nabrnkla, ale já jsem si díky ní konečně přiznal, že to tak prostě je. Pokud to o sobě víte a jste s tím smířeni, máte na půl vyhráno! Po doktorce se to dozvěděl jako první kamarád. Ten již byl naočkován svou holkou, která měla čuch a díky své ženské intuici to o mě vystopovala, takže ho to nepřekvapilo. Jako kdyby to bylo včera, slyším jeho věty: "Jestli si myslíš, že se na mém vztahu k tobě něco změnilo, tak se pleteš. Byl jsi, jsi a budeš mým kamarádem." Tohle mě hodně povzbudilo. Další přišli na řadu rodiče. Jednou večer jsem měl nějakou blbou náladu a nějak jsem se úplně třásl. Musel jsem s pravdou ven. Naši se zachovali úžasně, ale možná to bylo také tím, že jsem použil poněkud neurčité slůvko "asi" - asi jsem gay. K zásadnímu zlomu už zbývalo jen pár hodin. Jako třetí se to o mě dozvěděl o 4,5 roku starší bratr. Jenže ouha, překvapení. Na zpověď "Víš, já jsem asi na kluky" (asi tam bylo jen kvůli tomu, že jsem netušil, jak budou ostatní reagovat a nechával jsem si zadní vrátka pro cestu zpět) se mi dostalo odpovědi "No, já to o sobě vím už docela dlouho." Byla to trochu komická situace, mě bylo 24, bráchovi 29 a teprve v tuhle chvíli jsme se to o sobě navzájem dověděli. Chvíli jsme se smáli, ale pak nás přepadl tíživý pocit, co s tím. O mě už to naši věděli, ale o bráchovi ne. Jenže právě na staršího bráchu všichni směřovali svoje dotazy, kdy jim předvede svou holku atp. Já jsem byl ve stínu. Tou dobou jsem bydlel u bráchy. Bohužel se stalo něco, co zamíchalo kartami totálně. Vzhledem k mému vyznání, k přiznání se o sebedestriktivních myšlenkách a k odloučení od rodičů se mámě vybavovaly různé nepříjemné myšlenky a nakonec se sesypala (léčebna). Trvalo to asi měsíc a půl. Důvod, proč se máma sesypala mi dodnes není příliš znám, ale domnívám se, že to bylo právě tím, že to tušila už i o bráchovi, ale bála se zeptat. Po dohodě s psychology se brácha svěřil mámě nedlouho po propuštění z léčebny. Nic se nedělo, máma to vzala statečně, ale trvalo jí hodně dlouho, než se s tím smířila. Pokud se tedy bojíte, co bude, až to řeknete rodičům a jako poslední možnost berete psychický kolaps, nezoufejte, i kdyby se to stalo, máte velikou šanci, že se vše urovná. Dneska jsou mí rodiče relativně v pohodě a již pořádají nedělní obědy, na kterých se docela často objevuje brácha s přítelem (a brzy patrně i já se svým... ). Tohle bych si ještě před rokem nepředstavil ani v nejodvážnějším snu. Coming out u ostatních kamarádů a kamarádek jsem prožil už relativně v pohodě, asi jsem si dobře vybral a dozvěděli se to pouze ti "praví". Většina z nich to přijala úplně v pohodě (a teď se ptají, jak mi to klape s přítelem). Nádhera.

Když to shrnu, mám několik rad: Pro "úvodní" coming out si vyberte pro začátek někoho, komu to o sobě chcete říct a očekáváte, že vás pochopí. Volte opatrně. Poté zkuste opatrně rodiče, ale nechte jim čas. Žádný rodič váš coming out nemůže přijmout podobně jako tvrzení "Jdu pro housky". Pak vyberte "vyvolené" kamarády a otestujte si jejich reakce. Ty, kteří projdou, pozvěte na kafe a řekněte jim to. Ale rozhodně, nechoďte moc dlouho kolem horké kaše. Ti lidé nejsou blbci a vytuší, co jim chcete číct... No a pak zbývají ti ostatní. Tady ještě moje poznatky nejsou příliš propracované. Ale myslím, že dobré je motto: "Je to moje věc, nikomu cizímu do toho nic není". Svému okolí to osobně říkám pouze tehdy, pokud těm lidem důvěřuji, což se kupř. projevuje tak, že jsou vnímaví a nězištně se ptají, jak se mám, kam pojedu na dovolenou, s kým a podobně. Myšlenek na pomluvy za zády jsem se nějak zbavil - pomlouvá se kvůli lecčemus, tak proč truchlit nad tím, že se někdo bude bavit na můj účet. Vždyť právě on(a) se stejně může státe terčem posměchu třeba za křivý nos nebo za nedochvilnost... Je to těžké to takhle brát, ale jde to.

Jo a poslední důležitá věc na závěr: Vystupte ze zajetých kolejí (najděte si práci, stálého přítele, nové koníčky apod.) - nesměřujte rovnou zcela jiným směrem, ale vemte to trochu jinudy. Neztrácejte své dlouhodobé zájmy a hlavně, neztrácejte přátele (Uhlíř se Svěrákem o tom nasali více než výmluvnou píseň "Neopouštěj staré známé pro nové", podobně jako se zachováš ty k nim, zachovají se i oni k Tobě...). Není to lehké, bolí to, ale jde to a hlavně to pomáhá!

Tolik můj příběh. Těm, kdo se pročetli až sem, děkuji. Stejně tak si neodpustím poděkovat svému příteli, který mě dává hodně energie, ale občas ji někdy i odebírá . Ale to je ve vztahu normální, že?

Těším se na případné reakce.

[Kure05]

No atmosferu muzu popsat ted Jeden den jsem si pujcil film Ucastnici zajezdu a odpoledne jsem na to koukal ja a vecer se na to chteli kouknout rodice tak jsem sel s nima koukat znova a reakce byla podle myho ocekavani. Mamka byla temer vpohode, ale tata pernamentne remcal ! Takze asi tak No a mama musi neco tusit, pac po vanocich me nekdo dobil kredit na mobil tak jsem se ptal mamky jestli to nahodou nebyla ona pac jsem nevedel od koho to je. A rekla me ze ne, ale zeptala se me jestli to nebyl nejakej kluk z toho chatu kam chodim (jsem ji rek ze iboys je chat) no a rekla to takovym zajimavym tonem, no radsi jsem odesel . . .

[Vodafone]

Já bych to oznámení rodičům nijak neplánoval. Ono strach z jejich reakce je o hodně moc horší než jejich vlastní reakce. Když už máš zkušenosti s tím, říkat to lidem do očí (poprvé je to nejtěžší) pak rodiče můžou být jen další lidé, kterým to řekneš.

Kromě toho, jestli to maminka už tuší, nebude to pro ni takový šok, protože podvědomě s tou alternativou počítá. A otec, ten se podá. Jen mu musíš nechat čas. Mě ten můj po půl hodině oznámil, že to respektuje a tím to skončilo.

Ještě jsem zvědav, jaká bude atmosféra v obývacím pokoji, když budou v TV dávat nějakou gay-scénu.

[Kure05]

[Martin]

[livefile]

[Kure05]

Ahoj, tak jsem se sem taky prokousal tim zazrakem jmenem internet
Tak ted Vam napisu neco o me jak jak jsem na tom ja

To ze se me libej vic kluci jsem si zacal uvedomovat nekdy v 13 rokach, ale nejak jsem to zatim neresil. Postupem casu me to ale zacinalo bejt cim dal vic jasnejsi jak to semnou je. Nikdy jsem z toho nedelal nejakou hroznou vec, nikdy jsem to neresil a rikal jsem si ze to tak proste je a nijak to nezmenim. Je to divny, ale nevadi me ze jsem gay, ale jen me stve ze nejspis nebudu mit rodinu a deti a vse co k tomu patri, no ale co sa delat, ze ? No a ted se vratim k tomu k tomu kvuli cemu pisu. Asi pred ctyrma mesicema jsem si rek ze to nekomu reknu. V uvahu pripadala moje nejlepsi kamoska, ale vse se trosek zvrhlo a jako prvni se to dozvedel jeden kamos ze skoly. Podal jsem mu to hadankovou metodou po ICQ a vzal totalne vpohode a vubec to neresi a u nej jsem si jistej ze to nikomu nerekne. Jako druha se to dozvedela ta kamoska. Ty jsem to rikal osobne a bylo to neco silenyho. Hozne jsem se klepal a byl jsem silene zpocenej a chtelo se me brecet. U ni jsem taky predpokladal ze to veme vpohode. Druhy den jsem od ni dostal ranu v podobe ze na me vyvalila ze je BI Tak jsem si rikal ze to taky zazila a nase vztahy se jeste zlepsily Pak jsem to chtel rict manzelovi ty kamosky a to jsem vubec nevedel jak a dopadlo to uplne hrozne. Jednou jsme se jen tak bavili o nickach ktery pouzivame na netu a ten kamos jen tak ze srandy zadal muj do googlu a mezi prvnima byl odkaz na Iboys Okamzite jsem mu to zavrel, ale on si to nejak pak vybavil a furt prudil s tim ze se chce kouknout znova tak jsem mu to radsi rekl nez aby si to precetl. Chvilku z toho byl zmatenej, ale taky se mezi nama nic nezmenilo. Pak jsem to jeste rek jedny kamosce ze zakladky ktera me kdysi hrozne moc pomohla a ta to taky vzala vpohode, ale to bylo diky tomu ze uz takovyho kamose taky ma. Jinak to nikde nesirim, neni potreba. Ale uz delsi dobu me hloda to ze to reknu rodicum. Ale jak ??? Jednou jsem se malem prokecl tim ze jsem nechal maximalizovany okno s Iboysem a na minutku jsem odesel a mamka me nabehla do pokoje a asi si to precetla a kdyz jsem rpisel tak se me ptala jestli jsem na kluky a ze stejnak nemam holku tak at to reknu, ale v ty chvili jsem byl tak vyjukanej ze jsem to zaprel. Ja bych rek ze to mamka prijme vpohode, ale problem vidim s tatou, ten jakmile vidi nekde nejaky kluky jak se drzej za ruce nebo o tom mluvej v TV tak ma takovy blby kydy a nadava jak das. Ten az se to dozvi tak me asi zabije. Mamce to chci rict nekdy ted, ale nevim vubec jak. Musim to nejak vymyslet. Klidne piste nazory nebo rady O prubehu budu informovat . . .

[Tomáš]

[TXB]

Ta přijde s časem. U mě to bylo stejný. V tu chvíli skoro nic, ale po několika týdnech nebo měsících se dostaví určitý klid a vyrovnanost. Těžko se to popisuje - prostě se to neláme najednou, ale přichází to pomalu a postupně

[Vodafone]

Tak jsem to dnes prozradil rodičům. Zase se potvrdilo, že nejhorší byl strach z jejich reakce.
Vzali to tak nějak normálně, ptali se, jak jsem na to přišel, jestli jsem si jistý... Nakonec otec prohlásil, že nic není tak horké, jak se uvaří (asi doufá, že se to ještě změní), ale že to respektuje. A že prý budu mít těžký život. Tak jsem mu řekl, že to není tak hrozné, mohlo by být hůř (být třeba pedofilem - to by se naděje na klidný život ještě víc ztratila).

Myslím, že časem se to srovná. Snad se přede mnou nebudou bát vyprávět vtipy o teplouších, a pod.

Co k tomu dodat? Oskare-Vodafone, vítej ve světě neomezených možností. Stal se z tebe Vodafone.

PS.: Drobná úleva přišla, ale nic moc.

[Nikom]

[Adam]

[Adam]

[Nikom]

Jo oskare... teda Vodafone gratuluju...

ps. ale pěkně mě štveš. Nehodlám ti platit žádných 1200 za náhradu mojí ztracené sim... To tě radši zruším!!!

[Nikom]

[fanfán]

[fanfán]

[TXB]

Leč méně ohleduplné. Pokud ten druhý člověk sedí doma v klidu např. na ICQ, nemusí v tu chvíli krom možného vlastního šoku ještě řešit, jak se tvářit a jak v ten daný okamžik zareagovat. V podstatě pokud zůstane pět minut čučet do blba, nic tím nezkazí a může si to nechat v klidu projít hlavou. Tohle při sdělení z očí do očí zrovna moc dobře nejde (nebudeme-li "čučení do blba" brát doslovně )

[Adam]

[fanfán]

[Petr_K]

Gratuluju Oskárku k úspěšnému vnitřnímu CO

[Vodafone]

Ahoj,
rozhodl jsem se sepsat svůj příběh. To, že jsem gay jsem zjistil poměrně brzo - jsem si jist, že už kolem 12 let jsem takové podezření měl. Nechal jsem si ho pro sebe... Ostatně proč se s tím šířit. Kolem 15-ti let už nešlo ani tak o podezření jako spíš o jistotu. S touto jistotou jsem prochodil bez problému celou střední školu, opět aniž by to někdo věděl. Říkal jsem si, že pokrok ve věci by mohla přinést VŠ v Praze, kde bydlím na koleji. Ale nepřinesla. Vždycky jsem si říkal, že přece není vůbec důležité svěřovat se ostatním se svou orientací, zároveň jsem si však řekl, že až se mne někdo zeptá, jestli mám holku, že nebudu lhát.
Nefungovalo to. Za tu dobu ten dotaz přišel dvakrát, pokaždě jsem se raději vyhýbal odpovědi, ze strachu, že se "to" o mne roznese.
Průlom nastal až letos, 8.1.2007, kdy se mi "vyoutoval" po ICQ jeden bývalý kolega ze SŠ. Dokonce ani tehdy jsem se mu nedokázal bezprostředně přiznat, místo toho jsem jen poblahopřál k úspěšnému CO (tak trochu jsem doufal, že se zeptá a já jen odpovím).
Celý druhý den jsem o tom musel přemýšlet. Konečně jsem ve svých 21 letech pochopil, že pokud budu takhle pokračovat v mlžení, bude ze mne za pár let to "uslintané prase" jak se tu o něm píše. Budu se prostě muset naučit to o sobě říkat. Myslím, že teprve v tuhle chvíli jsem završil svůj vnitřní CO. Z Oskara se stal Oskar-Vodafone.
Druhý den jsem onomu kolegovi po ICQ oznámil, že jsem na tom podobně. On samozřejmé slíbil, že si to nechá pro sebe. Začal jsem plánovat, kdo bude další na řadě.
Jako první oběť jsem si vybral sestřenici, co je o 9 let starší. Už jsem se s ní několikrát bavil na téma homosexualita a její názory byly vždycky pokrokové, liberální. Tak jsem to na ní v pátek zkusil.
Říkat to z očí do očí je o dost horší. Podobá se to skákání bungee. Člověk si musí říct teď nebo nikdy a udělat krok do prázdna. Větu "Já jsem gay." jsem si projistotu několikrát vyslovil předem, na nečisto.
Když k tomu konečně došlo, řekl jsem to a rozklepal se. Reakce sestřenice byla předvídatelná. Řekla prostě "Jo" ani ne soucitným, ani ne lhostejným tónem. Bylo jasné že se vlastně vůbec nic nemění. Pak řekla, a tím mi mluvila z duše, že jí to přece vůbec nijak neovlivňuje, takže vlastně nevidí důvodu, proč by si to lidi měli říkat (Ona za celý svůj život nikomu neříkala, že je HT). Bohužel na delší rozhovor nebylo moc času.

Tím jsem se dostal až do současnosti. Další krok asi bude postupně se odkrývat v Praze a nakonec i doma. Díky, že jste dočetli až sem a doufám, že Vás můj příběh neznudil.

Ahoj
Oskar-Vodafone

[zdenda]

Buď v klidu, já kámošce vrazil kandelář s klukama, ať se podívá, co pěkného jsem sehnal, a když byla u března, tak mi došlo, že je neznalá, tak byla trochu v šoku
_________________
To máš z toho, s kým se to taháš. S nějakým anarchistickým bohémem, rudým, bolševickým nokem.
Jsem zženštilý materialista, ach božínku, jsem tak sama a bez materiálu

[Manuel de Falla]

Tak jsem začal připravovat jednoho kamaráda. Pořád si myslím, že to asi nerozchodí. Ale vyvrátil jsem mu pár nejhorších bludů, tak uvidíme ...

[zdenda]

to je perfektní
_________________
To máš z toho, s kým se to taháš. S nějakým anarchistickým bohémem, rudým, bolševickým nokem.
Jsem zženštilý materialista, ach božínku, jsem tak sama a bez materiálu

[bright]

[Azarael]

http://www.youtube.com/watch?v=n3UykMQi6ys&mode=related&search=

tohle by měli v naší telce dávat taky

[Libor]

[Nikom]

To co jsi tady popisoval je podle toho, co vím, dost časté... rodiče potřebují čas si to srovnat - prostě jenom čas. Nic víc.
Já když jsem se přiznal, tak, ačkoli to mamka vzala výborně, cítil jsem z toho takovou divnou prázdnotu... Nějaký měsíc to trvalo, ale pak se to najednou rozplynulo a všechno bylo fine...
neboj, bude to dobrý, jenom vydrž...

[TXB]