Gay komunita

[Stonerock]

Waky, víš, co už jsem si kolikrát říkal, když jsem čet' tvoje příspěvky? Že tvrzení, že chybama se člověk učí, je pravda z největších... Je hrozně fajn aspoň občas potkat člověka, kterej to má v hlavě srovnaný tak jako ty... Tušim, že Manuel tě kdysi nařknul z toho, že jsi moudrá... Říkej si, co chceš, z toho se už nevykroutíš... Jsi moudrá a basta!

[Waky]

Jistě je optimální, když se ve vztahu žádná taková dilemata, jako "je horší, když nás protějšek přehlíží jak družstevní lány, nebo když kudy chodí, tudy trousí svůj genotyp?" Ve funkčních vztazích, jaké bychom si asi všichni představovali, to jistě chodí trochu jinak. Jestli v takovém vztahu, Martine, žiješ, tak z toho mám radost a budeš dalším "majáčkem světla" v záplavě roztržek, rozvodů, tajných nenávistí a bublajících letitých konfliktů, které kolem sebe většinou vidím (a tudíž mě každý fungující vztah těší, protože si říkám, že ten svět přeci jen není tak špatné místo ).
Přijde mi taky, Fanfáne, trošku silná káva razit už před navázáním samého vztahu teorii o ideálnosti nevěry. Dávno mě opustily ušlechtilé mladické ideály, ale přeci jen, představa, že zatímco jinde si budou plánovat dovolenou do Turecka, koupi psa nebo zařízení do bytu, někde si takhle šeptají do ouška :"jakmile, miláčku, vystrčíš paty z bytu, zahnu ti okamžitě s každým, koho potkám, protože přeci potřebujeme především volnost a nespoutanost" .... hmmm, tak při takové představě zajisté leckdo skončí s takovým vztahem ještě před začátekm, protože to prostě nerozdejchá.

Jiná věc je, že na tom relativním posuzování toho, co vadí, co už ne, a co ještě ne, přeci jen něco je.
"Můj" Pidivajzlík se oháněl věrností jako mimořádnou devizou své osoby. Ta byla dle jeho prezentace více méně dostačujícím argumentem k jinému ostatnímu ostudnému chování: lakotě, nezájmu o nic, aroganci atd. Vždyť mi je přeci věrný, tak co bych ještě nechtěla, to už stačí. Už jsem ho měla tak plné zuby, že jsem si na tohle vždycky pomyslela: "Kdybys mi, ty vole, tak chtěl bejt nevěrnej, třeba bych měla takový štěstí, že bys odešel někam jinam, no, to spíš asi ne, ale aspoň pár hodin bys tady nestrašil."
Vím, můj vztah s Pidivajzlíkem je karikaturou, nikoli vztahem, takže podle něj těžko něco posuzovat.
I jinde jsem se ale setkala s relativitou "váhy" věrnosti a erotického a lidského zájmu o druhou osobu.
Jedna moje bývalá kamarádka je nevěrná kdykoliv a kdekoliv, skoro bych řekla s kýmkoliv, a přesto má funkční manželství, pravda, jsou tam nějaké nedostatky, ale celkově si ti lidé rozumějí, mají většinu společných zájmů a jejich vztah rozhodně živý je.
Moji rodiče si naproti tomu nebyli nevěrní nikdy, ale někdy se mají už tak plné zuby, že nevydrží ani v jedné místnosti.
Neboli samotná věrnost to nevytrhe.

Z osobních důvodů se teď dost často zabývám i tou relativitou zájmu sexuálního a lidského. Ano, je ideální, když je to skloubené. Věřím, že takové vztahy existují, už jsem o nich slyšela a četla. Nezažila jsem je ani omylem. Většinou jsem se setkala sama i v okolí s Pravými Muži, kteří razili teorii "ocamcaď pocamcaď", a že přeci fakt, že si s nějakou slepicí v noci zaskotačí, aby si ulevili vod přepětí, přeci nezakládá nějaký její nárok na to, aby se o ni zajímali taky přes den a nechali se obtěžovat ve svém Velkém Mužském Světě jejím slepičím plkáním. Takže jsou třeba maximálně nabroušení, když jim volá do práce a tak, protože svoje problémy si má přeci řešit sama.
Můj druhý manžel na mě skoro nikdy neměl čas, protože se musel stále zabývat svým vážným podnikáním. Ono to bylo celé takové zamotané a chyby byly na obou stranách, ale každopádně lidského zájmu o mě projevoval minimálně, ten sexuální pro mě naopak přebýval. Postupem času jsem si uvědomila, že je pro mě daleko bližším člověkem kamarádka, se kterou můžu sdílet cokoliv a obrátit se na ni s čímkoliv.
Určitě to není o nějakých správných vztazích, já vím.
Ale zdá se mi, že spousta věcí je opravdu relativních.

[fanfán]

[Martin]

Hele zdá se mi to, nebo ty vztahový problémy o kterejch mluvíš se týkají jenom sexu?

Jinak k poslednímu odstavci: Je lepší si nechat vypíchnout oko, nebo uříznout ruku? Ne ale vážně, jestli to v nějakým vztahu takhle je, tak tam jsou asi dost závažný problémy, který budou pramenit asi z víc zdrojů, než "zákazu nevěry", žejo.

Nota bene jsme mluvili o nevěře a ta bývá v posteli (gauči, výtahu, kuchyni...možností je mnoho, ale víme o CO jde). Chování a jednání partnera, včetně toho jak a jestli vůbec spolu trávíte nějaký čas, je úplně jiná záležitost. Pokud se člověku nezamlouvá něco závažného na chování a jednání přítele, tak by to s ním měl vyřešit, eventuálně se zamyslet nad tím, proč spolu vlastně jsou, pokud jeden, nebo druhý, nebo oba, nejsou spokojeni.
_________________
You have trapped me in your trap of logic!

[TXB]

- příspěvek byl odstraněn autorem -

[fanfán]

[Martin]

No je mi líto, že fanfán tady zřejmě nezažil ani jeden vztah ve kterém nic nechybělo, protože já jsem tedy delší (2,5 roku) vztah, ve kterém nic nechybělo zažil; takže znovu, je mi velmi líto, že on ne.

Jinak v řešení bokem, IMHO, žádnou eleganci nevidím.

A k tomu seznamu, no neznám moc lidí, kteří považujou skleničku, nebo odpoledne v bazéně za nevěru. Takže - samozřejmě - odpověď poslední "do postele?"!
_________________
You have trapped me in your trap of logic!

[zdenda]

Fanfán: to poslední.
_________________
To máš z toho, s kým se to taháš. S nějakým anarchistickým bohémem, rudým, bolševickým nokem.
Jsem zženštilý materialista, ach božínku, jsem tak sama a bez materiálu

[fanfán]

Co je vlastně pro vás nevěra?
Je to jít s jiným klukem
- odpoledne do kavárny
- večer na drink
- odpoledne plavat
- večer plavat
- večer do kina/divadla
- na celodenní výlet
- na víkendový výlet
- večer na diskotéku
- do postele?
_________________
When you're alone and life is making you lonely you can always go DOWNTOWN...

[fanfán]

[Libor]

[fanfán]

[Martin]

Hmmm. No nevim, co si tim chtěl uplně říct, teda krom pokusu mě za můj hysterický příspěvek vyplísnit před nastoupenou jednotkou. Jinak teda postrádám nějakej argument v tom smyslu, jako kde se konkrétně nachází ta nepřesnost.

Krásu něčeho jiného akceptovat umim, jenom se snažim jí neakceptovat tím způsobem, že bych si to s tou krásou natvrdo rozdal. Od přítele očekávám totéž.

A konečně oba myslím dobře víme, že když zahalíš holou větu "nečekám od partnera (absolutní) věrnost, on jí ode mne taky čekat nemůže" do hávu metafyzický výstelky o imaginárním vesmíru, tak se jenom lépe poslouchá, vypadá vemi intelektuálně a citlivě, ale obsah má stejnej...
_________________
You have trapped me in your trap of logic!

[Nikom]

[TuX]

[bodyia]

[TuX]

[Stonerock]

[Adam]

[bright]

[Stonerock]

[Adam]

[da.jo]

[Nikom]

Když něco chceš udělat, tak to udělej s vědomím následků. Když něco nechceš udělat tak to prostě nedělej...

tohle bych k tomu asi chtěl říct...

[Libor]

Neexistuje jen jedna pravda. Je třeba si pro věci, které jsou pro nás opravdu důležité objevit lidi, jejichž pravda se podobá té naší. A s věrností je to to samé
_________________
Jsem...

[Adam]

Na tuhle otázku asi nebude existovat jediná objektivní pravda.

[Martin]

No, tady souhlasim teda spíš s Waky, než s bodyiou.

Vono se to člověku vykrystalizuje, že vztah je prostě o nějakejch pro a proti. A uklouznout může každej. Nicméně, bodyio, nemam to v sobě nastavený tak, že dlouhotrvající vztah zakládá nějaký právo na nevěru.

Prostě věrnost je podle mě správná, standart, a normál, a nevěra je chyba (která se může stát, ale která si žádá aby se ten nevěrnej choval, jako že tu chybu uznává), ne kupón, kterej si můžeš vybrat za každej rok "tý šílený věrnosti" prožitej (v útrapách) s přítelem. A zvlášť v týhle menšině ve 21. století je věrnost i celkem zodpovědná věc.

A rozladilo mě to proto, že kdyby mi přítel vysvětlil svojí nevěru slovy, že "muž je lovec, a že jsem šílenej a nelidskej, když považuju věrnost za samozřejmou", tak bych mu dal takovou tečku, že by se probudil až u popelnic, kam bych mu vyházel věci.
_________________
You have trapped me in your trap of logic!

[bodyia]

Waky, tady s tebou naprosto přesně souhlasím.
Jako teen jsem nevěru řešil fatálně, prostě rozchod, jiná alternativa nebyla možná - a tenkrát jsem parkrát nevěrnej byl i mi bylo "zahýbáno". Dneska se na to dívám s nadhledem, dlouhodobej vztah stojí na důvěře a kamarádství zúčastněných, což oboje nemá s nevěrou příliš společného. Přece nemůžu po druhém chtít (a samozřejmě on po mně), aby poutem se mnou držel absolutní monogamnost - to je šílené, nelidské a neslučitelné s mužskou přirozeností lovce. Neznamená to vyspat se každou noc s někým jiným, což se týká spíš nevyzrálých osob neschopných delšího vztahu, ale totální věrnost je přelud.

[TuX]

Tohle je hodne individualni. Ja proste nesnesu pocit, ze ten druhy ma potrebu zahybat. Jak uz tu bylo receno, vetsinou to totiz znamena, ze ve vztahu neco chybi. Na druhou stranu ja jsem na tom tak, ze nepodvedu, ani pokud ve vztahu poradne nefuguje sex, pokud jsem presvedceny, ze ten vztah ma jeste nejakou budoucnost. Asi jsem divnej...

[Waky]

Mívala jsem kdysi takový jednoznačný názor, že nevěra je hrozný rozleptávač vztahů atd.atd.
Během let se člověku začnou některé věci jevit trochu jinak
Ne že by mě nějak nadchly volné vztahy se spoustou odboček jako nějakej ideál. Už vůbec ne, že bych sama něco takového kdy provozovala. Nemám na to žaludek a místo nějaké spokojenosti by mi to přineslo permanentní výčitky svědomí a morální kocovinu.
Ale myslím, že jsou věci mnohem horší než je nevěra, a že s nevěrným partnerem se žít DÁ, pokud má jiné kladné vlastnosti. Věrnost sama naproti tomu nezachrání nic. Třeba Pidivajzlík mi stoprocentně nikdy nevěrný nebyl, jednak asi neměl nejmenší příležitost a nebyl o něj zas až takovej zájem , ale asi by to nedělal ani kdyby mohl, leč žít se s ním nedalo a nějak mu to nebylo nic platný.
Prozměnu kamarádka má kolegu, který na různých školeních radostně zahýbá manželce, leč během roku kolem ní a dětiček kmitá a je to hodnej člověk. A je na něj spolehnutí atd. atd. Myslím, že v takovém případě bych, být tou manželkou, postupovala zcela úmyslně metodou "to neřeš, po tom nepátrej."
Pak jsem taky rezolutně opustila stanovisko, že čestné je nevěru přiznat. Nebývá to čestné, ale zbabělé. Můj bývalý manžel se mi celkem s úlevou přiznal k nevěře, když jsem to z něj vytáhla, a mně teprve ex post došlo, že to pro něj vlastně znamená velké ulehčení a že se vlastně podstatné části svého břemene zbavil a přehodil ho na mě. Takže kdybych měla někomu v takové situaci poradit - jednoznačně předstírat natvrdlost, ať si to ten hříšník pěkně vyžere sám. Třeba ho to mezitím přejde a nebude se mít k čemu přiznávat.
Já vím, asi se to nehodí k nějakým super idylickým vztahům, kde si jsou ti dotyční největší oporou a nejdůvěryhodnější osobou. Já jsem takové vztahy bohužel nikdy nepotkala.
A úvahy na toto téma jsou u mě čistě teoretické, protože nemám komu zahýbat, ani mi nemůže být zahýbáno.