Gay komunita

[Wítek]

Tak jako asi každý i já prožil rozchod plný trápení ... je to už několik let ale pořád se mi o tom blbě píše ... i když už žádný velký cit k oné osobě necítím. Proběhlo to v březnu když můj bývalý slavil narozeniny ... já jsem potajmu přijel abych mu udělal radost a domluvil oslavu, taky tajnou. No všechno probíhalo jak mělo převapení a tak ... ale večer jsem šel spát dřív než on jelikož jsem po celém dnu zařizování toho měl dost. No tam se asi zřejmě stalo to co ukončilo náš vztah jelikož bývalý pařil s jedním tehdy ještě hetero klukem a do rána si povídali a co jsem zjistil později i líbali. Ráno jsme se viděli a on se choval jako nic akorád byl nevyspalý. Ten den jsme odjížděli s kamarádama na hory na chatu a já čekal že si to tam pořádně užijem ... no opravdu jsme si to užili hned první večer mi oznámil že to chce skončit já se šíleně opil a dělal blbosti ... jako že jsem málem umrzl při cestě na Sněžku. No ale já musel na té chatě strávit další 3 dny s ním a to bylo nejhorší co jsem mohl zažít ... jelikož on mi ani neřekl proč se se mnou rozchází a tak jsem se pořád snažil ten vztah oživit. Nepodařilo se mi to ... teď když se nato koukám zpětně tak jsem rád ... vztah to byl dlouhý ale nenaplňující ... až v mém dalším vztahu jsem pochopil že člověk někdy potřebuje změnu aby mohlo přijít něco krásnějšího

[Wítek]

[Waky]

Rozchody jsou něco strašného.
Jsem dost konzervativní, mám hrůzu ze změn (to jest i ze změn lidí, kteří mě obklopují), jsem zbabělec (a mám hrůzu z konfrontace) a strašně nerada opuštím lidi, takže se stále snažím vymyslet něco, abych je opustit nemusela. Moc vztahů jsem v životě neměla, všechny byly dost závazné (resp. jsem měla snahu je takovými učinit), a bohužel všechny skončily průserem. Pidivajzlíka jsem měla podle jednomyslných rad svého okolí opustit asi tak o tři roky dříve, ale já jsem se na něm stále snažila najít něco dobrého, třeba, že mě nemlátí, že všude je něco, a třeba by to bylo ještě horší, že měl těžké dětství (neměl, ale já si to tehdy myslela) atd. atd.
Můj druhý manžel opustil mě, protože se vydal za svou stokilovou vílou překráskou, a já jsem se zařekla, že takhle nikdy nikomu neublížím. A podle osudových zákonitostí, na které věřím čím dál tím víc, a které říkají, že když člověk něco náramně kategoricky odmítá, je postaven do situace, kdy to musí udělat, došlo na to, že jsem musela iniciovat rozchod sama (toho pidivajzlíka), protože když se s někým bojíte být pod jednou střechou, že vás třeba v nějakých haluzích zabije, válí se vám po zemi mezi výkalama a zvratkama atd. a je agresivní, takže na něj musíte volat policajty, tak už prostě jiný řešení není.
Takže si už dávám pozor na kategorické soudy typu "to já nikdy..."
Samozřejmě je hrozné rozcházet se jen kvůli tomu, že člověk není stále ve stavu romanticky zamilované oblblosti a partner už ho "nudí", protože není úplně nový, ale někdy prostě jiného zbytí není.
Teď je ještě podstatné umět poznat, kdy ta situace nastane.

[Libor]

[Nikom]

Teď jsem se během Vánoc potkal s jedním klukem. Nějak před rokem jsem s ním prožíval něco, zdráhám se použít slovo vztah, na to to byla příliš krátkodobá věc, zkrátka jsem do něj byl úžasně zabouchnutý. Trvalo to 2 měsíce a byla to naprosto krásná věc.
Pamatuju si, jak jsem proti němu seděl na prvním rande a přál si, aby nikdy neskončilo. Byl tak úžasně krásný, že jsem si říkal, že na něj prostě nemám. Když mi od něj pak přišla sms, že by se mnou zase rád někam zašel, myslel jsem že se počůrám radostí...
Dva měsíce to pokračovalo a během té doby jsme spolu zažili spoustu úžasných věcí... Pak se to ale všechno začalo komplikovat. Začal mě trosku ignorovat, do našich schůzek mu vždycky něco vlezlo (hrozně mě to mátlo, když jsme si ani ne před pár týdny povídali o společným bydlení). Když to trvalo delší dobu tak jsem kvůli tomu začal být už trošku naštvaný. když už jsme se viděli, tak jsme na sebe štěkali... no a pak byl konec, dostal jsem kopačky.

Byl jsem strašně moc naštvaný. Doslova jsem ho nenáviděl. Kdykoliv jsem ho někde viděl (blbej malej Hradec) tak se ve mě jakoby protočily všechny vnitřnosti. Pořádně jsem nechápal, proč to přerušil. Co se proboha stalo. To, ,že mi nedal pořádné vysvětlení, mě štvalo asi ze všeho nejvíc.

No ale postupem času jsem se trochu uklidňoval. Začal jsem jeho a mě a to, co bylo, sledovat trochu jinou optikou. Dál jsem ho sice okázale ignoroval (stejně jako všechny jeho pokusy o skamarádějí se), ale začal jsem si uvědomovat, jaké byly mezi námi rozdíly. Že vlastně nebyl moc chytrý, že jsme měli každý jiné zájmy. Taky jsem si uvědomoval, že mi na něm vadí vlastně strašně moc věcí... myslím, že to samé pochopil i on, jenom o malinko dřív.

Nojo teď ta schůzka, kdy jsme se po roce viděli... byla dost zajímavá. Myslím, že nám spolu bylo moc dobře. Uvědomil jsem si, že se mi dál strašně moc líbí (je taky moje první opravdová láska), že je milej a je s ním sranda. Ale taky, že s ním nikdy v budoucnu nic mít nechci a nebudu a o jak daleko víc oproti němu mi můj současný přítel vyhovuje...

Jojo... není špatný se občas sejít s bývalýma...

[Libor]

[Aunn23Dawn]

....... určitě za chvilku polevím a budu makat za něj. Ale to tak nejde do nekonečna, že?
_________________
Aunn23Dawn

[Libor]

[Aunn23Dawn]

.... jak se to vyvine, ale chybí mi moc, to je pravda, ale co já vím, jestli mi nechybí něco jiného a já to neumím pojmenovat. Ale vztah máme krásný, ale.... už nemůžu, no, úplně mě vysál, potřebuje moc péče
_________________
Aunn23Dawn

[Libor]

[Aunn23Dawn]

Asi už jsi něco podobného taky zažil, co? Jak jsi to vyřešil ty?
_________________
Aunn23Dawn

[Libor]

[Aunn23Dawn]

........ přijít časem, nechci dělat ukvapené závěry. Ale mám pocit, že je mi teď o trošku lépe.... Jenže mi moc chybí, včera mi volal a já byl v sedmém nebi, jenže i tak nevím, jestli překonám ty velké rozpory, které se zat y roky kupili a já nechtěl vidět a teď vybouchly. Fakt nevím. Teď odjíždím do zahraničí na 5 měsíců a jsem tomu vlastně docela rád, protože budu mít čas nad tím popřemýšlet. Díky za odpověď, rádče Libore
_________________
Aunn23Dawn

[Libor]

[Aunn23Dawn]

... a nevím, co si o tom mám myslet, . Toho člověka mám velice rád, ale on je typ, který vyžaduje hodně péče a já po 4 letech už nemůžu. Co teď, že? No, to se časem uvidí, ale jestli mě ten vztah naplňuje 100%, tak to nevím, spíš mám pocit, že to natahuju. Ale když spolu dlouho nejsme, tak se mi stýská, takže jsem o to víc zmatený. Ale co, co mám přijít, přijde.
_________________
Aunn23Dawn

[Libor]

[zdenda]

NEvím, první rozchod jsem inicioval já a odkládal jsem to dlouho, hlavně jsem to chtěl uděat tak, že z očí do očí, ale náhoda chtěla jinak a tak to balo po ICQ. Strašný, nechci to už zažít, pokud z jeho strany, tak je to v poho, ale ze své, ne, to ne. Jinak jsem musel už odmítnout 2 kluky a první, to bylo nenápadné naznačování, abych tolik nezranil a když se mi zdálo, že to nepomáhá, tak jsem šel na tvrdý útok, t.j. už někoho mám a tak, sice jsem neměl potvrzeno, že se mu líbím, ale pak to časem přiznal. No a druhý, tam to zase bylo, že je na mne moc mladý, je mu totiž 19 a prostě ne. A nějak to nebral, ale snad už jo.

[Libor]

Rozchody, to je neprijemne tema. Presto docela inspirativni. Nekdy se stane, ze si lide jiz predali vsechno co si dat mohli. ROzesli sete se s partnerem v dobrem nebo s prichuti zloby a bolesti?

Rozchody jedno kym iniciovanee zvladate ustne, smskou, pres telefon.. Na poprve nebo to odladate nekolik mesicu? Jako treba ja. Je jasne, ze nejlepsi by bylo kdyby jich nebylo treba. Je pro vas tezke iniciovat rozchod. Kdy citis, ze vas vztah nemuze dal, ze se vzajemne trapite? Rozchody a opakované dání se dohromady. Co si o tom myslíš?
_________________
Jsem...