Gay komunita

[aartex]

[Petr_K]

[Jakub.Jeddide]

[vlado]

Vie to 5 spolužiakov z triedy,náhodou to sú všetko vidiečania.Všetkých som požiadal o diskrétnosť,poviem to komu ja chcem,a poviem to tak,ako uznám za vhodné.Všetkým piatim som vyrazil dych,lebo na gaya nevyzerám.Rodina to nevie a ani tak skoro vedieť nebude, i keď nie sú včerajší a po chvíli im to určite dôjde....

[solok]

[Martin]

No, tak to já si na Blibli zanadávám taky rád.
_________________
You have trapped me in your trap of logic!

[Jakub.Jeddide]

[Martin]

[Jakub.Jeddide]

[Martin]

[Jakub.Jeddide]

Rodina ( i širší ) - ano ( nejlíp reagovala babička - "Já to věděla!" )

zajímavé bylo, že jsem to řekl dvojčeti, po letech sestře a ti dva to drželi v sobě jako hrob, nikdo neřekl tomu druhému, že to ví, a do konce ani mámě. Tátovi jsem to řekl narovinu před Vánocema - my se dlouhou dobu neviděli, a ten to ještě rozdýchává.

Práce - ano - raději jsem se ušetřil trapných situací ze začátků, kdy mě nádherně sváděla jedna moc pěkná kolegyně ( tedy co na mě viděla pánové, fakt nechápu )
Škola - ano - na srazu třídy jsem pár lidí uvedl do rozpaků na jejich otázku : "A ty už máš nějakou přítelkyni?" - "Ano, Tomáše ". Je fakt, že mi to dalo velkou práci to 6 let tutlat v sobě...
Divadlo - ano -
Šachy - jen jeden člověk - chodím roky do klubu se "starou gardou" a nechci si kazit pěkný vztah k některým z nich - nechodím tam se vymluvit na téma Co bylo doma, ale zahrát si - chápu jejich postoj, a chápu svůj. Hádati se nemá smyslu.
Nově příchozí osoby do života - okamžitě - lepší než nějaké další trapné chvilky.
Kamarádi - všichni - a už si ani nemyslí, že je budu ve sprchách okoukávat


Já si myslím, že je to důležité, ale pouze v tom stádiu, že jsem s tím plně vyrovnám já sám. Pak je také vhodné myslet na jednu věc - já se s tím třeba vyrovnával 6 let, tak nemůžu chtít po lidech z okolí, aby to vzali jako samozřejmost během 1 s.

Už ve starém Řecku se považovala láska mezi dvěma muži za tu "čistou", "božskou" - tak si myslím, že se není za co stydět, ne?

[Jakub.Jeddide]

[T-Rex]

V práci a ve škole je to veřejné tajemství.Doma jsem to řekl sestře, rodičům jsem to neřekl protože se bojím reakce,ale někdy k tomu stejně musí dojít.

[Petr_K]

U mě je odpověď naprosto jasná a sice č.1. V menší firmě se toho moc neutají a jsou také různé situace kdy to dost dobře ani nejde, jedině že by si člověk musel vymýšlet a to rozhodně není můj styl.

Takže jak šéfové tak i spolupracovníci to vědí a berou jako samozřejmost, alespoň jsem zatím nezaznamenal byť jediný sebemenší náznak čehokoliv negativního. Mého partnera většina spolupracovníků zná a dokonce mě ani nedělá absolutně žádný problém svého partnera před některým z nich políbit (na rozloučenou nebo na uvítanou například když si do firmy přijde pro naše auto atd. atd..). Se stejnou samozřejmostí jako kdybych měl partnerku. Stejně tak všichni také vědí že jsem se svým partnerem letos uzavřel registrované partnerství, prostě bavíme se o tom naprosto normálně. K manželce jednoho z kolegů chodíme na pedikůru, probereme vždycky co kdo vařil a tak podobně.... . Přeji všem aby ve svém životě měli na své okolí stejné štěstí jako já
_________________
**** Petr ****

[Manuel de Falla]

Přiznám se, že si to neumím dost dobře představit, ne, že bych se tím nějak tajil, ale pracovně i školně potkávám desítky stále se obměňujících lidí, kdybych to měl říct alespoň polovině, pořád nedělám nic jinýho. Obecně ale není snad dneska důvod ke stresu. Věřím, že si z toho nikdo problém dělat nedovolí.

[thalys]

V rovině osobní to o mně vědí všichni nejdůležitější kamarádi. U kolegů je to velice zajímavé: ze staré práce to nevěděl a neví téměř nikdo, zato v té aktuální to ví kde kdo a naštěstí mě to nijak neomezuje. Z toho vyplývá jediné: hodně záleží na kolektivu... Takže taky za 1 .

[janm399]

V mem pripade je to jednoznacne 1 -- v male firme se to jen tak neututla. Nikdo s tim problem nemel ani nema; vsichni obcas vyrazime do hospody i s mym partnerem.

[Rael1990]

U mne je odpověď naprosto jednoznačná a to trojka. I s tím že si to přímo jen myslím. Kdo ví, třeba je to jinak. Každopádně když teda nepočítám lidi které sem díky tomu mohl poznat (ale to se snad nepočítá když z nikým z nich se osobně nestýkám).

[sergej sudoplatov]

[Martin]

[House M.D.]

Adam: Ale nee, to nebyla žádný narážka Jen nvm, jestli budu moct přijet, no. A kdybych to napsal takhle, bez důvodu, tak si budete myslet, že nikam nechci
A žádný protislužby... a btw. měl si těmi efebofily někoho konkrétně na mysli? Že bych se mu vyhnul
_________________
Powered by REDSTONE

[Adam]

[House M.D.]

Martin: njn... už to nebylo jednoduchý to tajit

jj, četl jsem... vypadá to, že bych moh... ale ještě jak na tom budu s penězma
_________________
Powered by REDSTONE

[máslo]

[Martin]

Na ten věk...

Jo a btw - se to stejně přesunulo na sobotu, ten sraz.
_________________
You have trapped me in your trap of logic!

[House M.D.]

Martin: U mě to ví rodiče, sestra, kámoši a kámošky přes net... spolužákům jsem to neřek, ale už se to tam proslýchá...
_________________
Powered by REDSTONE

[Martin]

Tak kdo se vlastně ještě nevyjádřil?
_________________
You have trapped me in your trap of logic!

[Martin]

[sengge]

Taky jsem odpověděl 1. A možná z podobného důvodu jako satal. Jsem OSVČ, takže "se pasu sám". Nicméně úzce spolupracuju s dalšími kolegy z oboru (často bývalí spolužáci z vysoké) a ti to všichni vědí.

Hodně mě překvapilo, že když jsem udělal CO osobně a individuálně před těmi nejlepšími kamarádkami/kamarády (a současně kolegyněmi/kolegy), mlčeli jako hrob a nikomu dalšímu to neřekli. Informace se asi začala spontánně šířit, až když jsem jim řek, že všem důležitým už jsem to prozradil osobně a že už si informace může žít vlastním životem. A teď už je mi fakt celkem jedno, který kolega/kolegyně se to dozví nebo nedozví. Je to asi taky tím, že v mém oboru se většinou pohybujou dost osvícení a kosmopolitní lidi.

Když o tom tak teď uvažuju, občas na své alma mater přednáším, asi i tam se to o mně všeobecně ví, a je mi to jedno, protože si myslím, že mi tam nehrozí žádné nepříjemnosti atd.

Nick Guest má myslím velkou pravdu v tom, že člověk by měl dokázat chytře zareagovat, ale v tom překvapení se asi na nic moc nezmůže. Asi by stálo za to mít v zásobě pár chytrejch replik.

Jinak mě taky nebaví - jak říká satal - ty neutrální řeči. Takové to mlžení, aby nebylo zřejmé, jakého pohlaví je osoba, se kterou žiju. Anglicky se tomu říká "pronoun game", hra se zájmeny, a v angličtině se dá rozhodně mlžit mnohem snáz než v češtině. Ono člověk takové ty formulace "moje drahá polovička", "u nás doma" vyčerpá celkem rychle a pak se z toho rychle stává nepřirozená křeč.

[satal]

Moje odpověď je 1. Důvod je jednoduchý - za prvé jsem šéf a majitel, tak mě vyhazovat nikdo nebude. Za druhé nebaví mě takové ty neutrální řeči, když přijde řeč na partnera/ku.
Ale: nevykládám to každému na potkání, ovšem kdo se zeptá, doví se odpověď /pravdivou/. Na druhé straně předpokládám, že novým zaměstnancům to ti současní sdělí. No a protože s bf bydlíme v bytě v podkroví nad firmou a on chodí z práce dřív, než ženské končí, tak to skutečně tak velké tajemství nebude