Gay komunita

[Nick Guest]

[honzik-atom]

Brio - smekám , sepsal jsi to nádherně . Já to mám s rodiči podobně jako ty - velké tabu i přes to , že nejsou zas tak moc staří. Ze začátku byla velká snaha"léčit" mě nebo s tím něco dělat. Také se pořád na něco ptali,ale brzy to utichlo . Na prvního přítele nereagovali moc dobře - obzvlášť táta z toho byl dost špatný. S přítelem už nejsem a od té doby je to u nás totální tabu... Naštěstí již brzy budu bydlet ve svém a 100% čekám ,že se mnou rodina ukončí kontakt ....

[charles]

[charles]

[charles]

[bright]

Myslím, že za dané situace je namístě jim odpustit jejich nevědomost (klidně jim to říct), okamžitě stopnout jakékoli pokusy o citové vydírání a přestat je šetřit mlčením o věcech, které se tě týkají, ale o nichž sami nechtějí mluvit. Respekt musí být vzájemný.
_________________
It's not easy to be green.

[Brio]

Už jsou tady 4 borci!

Bright: Změnit bych chtěl hlavně to, co vše jsem v té době rodičům řekl a co ne. Nechal jsem si pár tajemství v sobě o vztazích, celých 7 let jsem tajil i přítele, v podstatě to byla taková moje psychická obrana, to bych už teď dělat nechtěl. Na rodičích nijak závislý nejsem, vydělávám si sám slušné peníze, nejsem s nimi v jednom městě... Oni mě rozhodně neodepsali. Pořád se mnou komunikují a velmi dobře, baví se se mnou, jezdí za mnou na nákupy, na návštěvu, já za nimi. Ale téma vztahů je prostě pořád tabu.

Václav: Ani já bych neměl sílu rodičům přistavit židli k oknu:-) Za 7 let se stalo mnoho věcí. Ale zřejmě nic radikálního natolik, aby to daný problém rozseklo. Zápisky - na to jsem byl úchyl vždy (a je to tu, jsem úchyl:-)), co jsem mohl, jsem si poznamenal s tím, že se to třeba někdy bude hodit. Ale v jednom máš pravdu a taky Ti za to děkuji - bude nejlépe, když zápisky budou roztrhány a odplavou odpadem toaletní mísy. Možná to bude dobrý krok...

Rodiče rozhodně nejsou špatní lidé, že nedokážou něco pochopit. Já taky nedokážu nějaké věci pochopit. Jen z hlediska vztahů rodiče => syn to je velkou přítěží a svým způsobem je mezi náma v tomto směru bariéra, kterou nevím, jak odstranit. Já jejich rozhodnutí přijal, ale pouze dočasně. Až budu o pár let starší, budu mít třeba nového přítele (i když u mě člověk nikdy neví...), tak budu chtít, abych s ním mohl bez problémů přijet k nám a neprožívat nepříjemné pocity a... mohl bych pokračovat.

Zatím, co jsem tady pročetl a zachytil něco o CO ostatních, tak většinou byl buď pozitivní a nebo lehce negativní, ale s pozitivním výsledkem po určité době. No uvidíme, co se dočtu dál. Globálně to ale je věc, která mě trápí a vleče se se mnou. Depkou ale netrpím, občasné "zaražení" mám, ale to mi nepřipadne jako nic zvláštního, v tom určitě nebudu jediný.

[Vaclav]

Jsem borec #4, stejně jako charles četl jsem ráno, a optimismu do nového dne mi to taky nepřidalo.

V zásadě souhlasím s brightem. Jen snad s ohrazením, že holt vztahy k rodině jsou obvykle silné, ať už dobré, nebo špatné, a to, je-li ratolest G/L či nikoli (a uplácá tedy želaná vnoučátka), je jen částí těch vztahů, ne celkem. Ne každý je ochoten obětovat celek kvůli části, a odtud kompromisy, které mohou působit polovičatě, ne-li slabošsky. Ačkoli třeba doteď občas pociťuji silné poryvy nenávisti k matce (i když nežije), tu sílu, abych byl na její výkřiky, že si něco udělá, šel s úšklebkem k oknu, otevřel je a přistavil židli, tak tu sílu bych neměl. Asi bych se tedy brightovy rady zadusit citové vydírání hned v počátku, nejlépe humorem, přidržet sám nedokázal.

Nad tím, co píše Brio, mi asi nejvíc padlo do očí, že události staré sedm let popisuje s tak zřetelným pohnutím; jasně, čerpá ze zápisků, ale už jejich existence... To se od té doby nic významného, silného nestalo? Něco, co by vedlo k aspoň částečnému osvobození se od závislosti na mínění rodiny? Za těch sedm let se, zdá se, rodiče nepohnuli ani o píď, nic si o problému nepřečetli, nedohledali (viz poptávka po vnoučatech). Asi to v jejich možnostech není. Zbývá tedy jen, že Brio ten fakt přijme, řekne si, že sice nejsou ideální, ale jiné si nekoupí, takže je bude muset vzít, jací jsou - snad to nejsou špatní lidé jen proto, že nedokáží něco pochopit?

Asi zkomolím starou myšlenku (která se mi líbí, ale jíž se sám řídit neumím), že úplně dospělí jsme až tehdy, když dokážeme rodičům odpustit jejich chyby. V Briově věku by už člověk o takovém odpouštění mohl začít přemýšlet (to se i mě daří). Krom jiného se tím nad problém, v němž je zanořen, povznese. A těm bolavým zápiskům bude nejlépe, když roztrhány odplavou odpadem toaletní mísy.

[Nick Guest]

Jsem borec 3

Připomíná mi to můj nedobrovolný CO před lety, možná jsem ho tady někde už popisoval. Matka: "Ten byt, co jsme ti pomohli sehnat, tak než bys tady měl bydlet s nějkým klukem, tak ti ho zase sebereme." Otec: "Neosočuj nás, že se něco děje, když se vůbec nic neděje!!!" (zvýšeným hlasem a s doprovodem bouchání pěstí do stolu). Docela fraška.

A dneska je to s oběma dobrý. Matce to trvalo dva roky, otci o něco dýl, ale usadilo se to. Matka mi dokonce sem tam schová nějaký článek z novin nebo mě upozorní na nějaký pořad v televizi (13. komnaty s otcem a synem Špačkovými), otec si ode mě půjčuje Cunninghama, kterého si oblíbil.

Souhlas s brightem.
_________________
Jako občané svobodné společnosti máme povinnost kriticky nahlížet na svůj svět. (Tony Judt)
Neodpovídej hlupákovi podle jeho pošetilosti, abys nebyl jako on. (Přísloví, XXVI, 4)

[bright]

Jsem borec #2 Zajímá mě, co konkrétně bys udělal jinak.

Znal jsem jednoho kluka, který kvůli chování svých rodičů (hysterická matka a otec, který s ní nešel do konfliktu) spáchal sebevraždu. Proto mi přijde, že na tlaky rodičů, že si něco udělají, je zapotřebí reagovat jedině dotazem, jak jim v tom lze pomoci. A na řeči o vnoučatech, že ještě nejsou tak stáří na početí, popřípadě adopci dalších dětí. Citové vydírání se musí zadusit hned v počátku, nejlépe humorem.

PS: toho tělocvikáře ti závidím. Já byl pravou rukou děsný baby.
_________________
It's not easy to be green.

[charles]

Jsem borec, dočetl jsem to až do konce. Ale udělal jsem velkou chybu, že jsem to četl takhle po ránu - budu mít teď celý den totální depku. No i když asi před spaním by to taky nebylo ideální... Já prostě nějak nedokážu pochopit, že některý lidi (tví rodiče) můžou být ještě v dnešní době tak zoufale mimo... Co to sakra melou o vnoučatech??? A vůbec... Šílený...

[Brio]

Než přečtu celé toto vlákno, tak uplyne asi další týden:-) Předem se omlouvám za wall-post a nebudu se ani divit, když ho rovnou někteří přeskočí, ale mám nějaké nutkání se se svým CO svěřit podrobněji než kdy jindy.
--
Můj CO byl bolestivý a nese se se mnou už 8 let. Dokonce jsem si sepsal svůj rodinný CO, ale když jsem si ho před chvílí přečetl, připadl mi tak vtipně napsaný, že to sepíšu raději znovu a po svém.
--
Už jako dítě jsem si nehrál s typickými hračkami pro kluky. Pamatuji si, jak mě rodiče načapali, jak si lakuji nehty a chvilku před tím jsem zvládl ze sebe sundat šaty Svou odlišnost jsem si začal uvědomovat už na ZŠ, miloval jsem hodiny tělocviku v bazénu, kde jsem mohl ve sprchách okukovat to, co kluci nosí Ke všemu jsme měli nejhezčího třídního učitele na škole, tělocvikáře, s krásně vypracovaným tělem, který si mě ke všemu oblíbil a byl jsem jeho pravá studentská ruka. Kolem 7. třídy jsem začal být i centrem posměchu ze strany kluků, z ničeho nic jsem se pro ně nejmenoval Radim, ale Radimka. Vždy jsem kamarádil více s holkami. Na střední škole byl průběh stejný, patřil jsem mezi miláčky učitelů, ale třída plná kluků (doslova) moc dobře věděla, kdo bude ten méně oblíbený. V tom přelomu ZŠ a SŠ jsem si začal svou odlišnost ještě o to víc uvědomovat a začal jsem chodit k tátovi do kanceláře na internet a začal se seznamovat s těmi "našemi weby" xchat byl můj oblíbený web v té době. Pamatuji si taky doma první počítač, kdy po pár týdnech si táta zavolal celou naši rodinku (já, sestřička, mamka) a ptal se, kde se vzal na počítači ten animovaný obrázek orálního sexu 2 gayů
--
A přišla VŠ. Svým způsobem to bylo takové jakési osvobození od rodiny, pronajatý byt, klid od rodičů. V tu dobu jsem byl ale ještě v častém kontaktu s kamarády a kamarádkami ze Žďáru (jsem teď v HK) a i přes moji odlišnost jsem začal chodit s jednou holkou z volejbalu, s mou velkou kamarádkou. To mi bylo 19 a byl to můj první vztah. Rozuměli jsme si naprosto skvěle, rodiče jak moji tak její byli nadšeni z našeho vztahu. Došlo na sex. Ten proběhl podle očekávání (rychlo-sex ). Fyzicky se zdálo vše relativně OK, ale psychicky? Uspokojení na bodě mrazu. Vztah neměl dlouhé trvání, po 3 měsících jsem se s ní rozešel a rovnou jí oznámil, že jsem na kluky. M. mi poslala dopis, který zde pořád mám:
--
"Ahoj Ráďo, možná se divíš, že Ti vracím i knížku Cesta pokojného bojovníka, ale musela jsem to udělat. Potřebuji, abych teď byla obklopena co nejméně věcmi, který mi Tě připomínají.
..... různé pokračování......
Pak jsem si ale uvědomila, že já se z toho určitě dostanu, ale Ty budeš celý život bojovat:-( A proto Ti přeji hodně štěstí a síly v budoucnu. Věřím, že časem se mezi námi vše udobří a budeme zase kamarádi."
--
Přesně po tomto dopisu jsem měl krizi. Naši si mysleli, že to bylo tím rozchodem, ale sestřička byla pozornější a rovnou jsme se o tom začali bavit. Byla mi v tu dobu velkou oporou, protože řekla, že si to myslela stejně už dříve a už to taky dříve obrečela a teď bude stát pořád při mě.
--
Uplynulo pár měsíců a já začal vyhledávat pomalu a jistě gay společnost. Moje první gay zážitky teda nebyly zrovna podle mého gusta vzhledem k tomu, s kým jsem sexoval, ale to raději ani rozebírat nebudu:-) Poznal jsem v prváku jednoho kluka a můj "gay radar" vycítil, že je gay no a taky byl:-) Dostal jsem tedy do další společnosti gayů a právě on mě seznámil s mým bývalým přitelem, se kterým jsem byl 7 let. V počátku našeho vztahu se právě on ještě rozhodoval, jestli bude se svým současným přitelem a nebo se mnou. Vybral si jeho. A v tu chvíli, únor 2005, se spustil rodinný CO, moje noční můra.
--
Názor rodičů jsem moc dobře znal. Homosexualitu totálně zavrhovali, pokud bylo téma homosexuality rozebíráno v TV, přepínali, odcházeli, byli znechucení a komentovali se slovy, že pokud by to byl někdo z nás dětí, tak u nich končíme. To nebyl zrovna dobrý výsledek pro mě a byl to jeden z důvodů, proč jsem svou orientaci pořád tajil a neměl ani nikdy chuť jim to vůbec říct. Nepřemýšlel jsem o tom. Ale stalo se to, co se dalo očekávat. Táta byl totiž "šmírák" první kategorie a jeho oblíbenou činností bylo špehování jeho dětí, čtení SMS, když jsme zrovna nebyli u telefonů, snaha uhádnout heslo do mailových schránek,... A jednoho dne mi přišla SMS: "Ahoj, tak dnes nějak přemýšlím, vlastně už delší dobu, proč nechodíš s nějakou holkou a Zuzka s klukem. Asi máte moc školy, ale i tak je to divné, tak mi to vysvětli. Dnes jsme se totiž bavili o svých dětech a jejich vztazích s milými, tak jsem tam byl za blbce, proto píšu. Nebo mě překvapíš? Mám divný pocit." Snažil jsem se to zahrát do autu, ale táta byl neodbytný. Sestřička byla doma v tu dobu, tak jsem se s ní spojil a říkala, že táta je nějaký celý nervózní a pořád se jí vyptává, co o mně ví apod. Bylo na čase jít s pravdou ven. Já v tu dobu v ZR nebyl, tu úlohu převzala sestřička a oznámila jim to větou: "Radim došel k závěru, že je na kluky." Z toho mého zápisu:

Poté vedli dlouhý rozhovor na toto téma. Naši měli hodně otázek, vše bylo s emocemi, ne zrovna s pozitivními. Táta prohlašoval, že mě zabije, že mě vyhodí z bytu, že by si nejraději „hodil mašli“ apod. Mamka brečela a se slovy „já tomu nemůžu uvěřit“ říkala, že by se nejraději neprobudila.

Táta tvrdil, že to tuší už 7 měsíců, kdy potkal M. a ptal se jí a ona mu řekla, že "Radím není takový, jaký se zdá." Později jsem se s M. bavil a nic takového mu neřekla. Musel to být tedy zřejmě výsledek nějakého šmírování

Já jsem v tu dobu byl na návštěvě u kamarádů, když mi to sestřička volala, dopadla na mě silná deprese a pomohly tomu další salvy SMS od rodičů:

„Ahoj, měli jsme rozhovor se Zuzkou, ale myslíme si, že tvůj stav se dá změnit. Myslíš, že ne? Přijeď domů a zkusíme se s tím porvat. Myslíš, že to půjde nebo ne? Táta“
Na tuto zprávu jsem nereagoval, jelikož jsem už, kupodivu, spal. Táta mi v noci i volal. Ráno jsem se probudil a na mobilu byla zpráva od mamky (17.2.2005, 6:45):
„Radime, ještě nedělej závěry, prosím tě o to, dá se s tím určitě něco dělat, jen to chce čas, vůli. Přijeď a musíme o tom mluvit, udělej to kvůli nám. Máma“
Odebral jsem se do školy s myšlenkami, co jim na ty zprávy napíšu. Vše jsem přeposílal i sestřičce, aby věděla, jaká je situace. Když jsem byl na Internetu, přemýšlel jsem, co napsat. Mezitím mi přišla zpráva od mamky (17.2.2005, 10:03):
„Tak mi aspoň něco napiš. Máma“
Napsal jsem (17.2.2005, 10:0:
„Už píšu. Udělám pro Vás vše, co bude možné. Je mi to strašně moc líto, že jsem Vás zklamal. Přijedu zítra a budeme o tom mluvit, jak jsi napsala ráno. Promiň.“
Tátovi jsem napsal (17.2.2005, 11:0:
„Ahoj tati. K Tvé včerejší SMS. Já už totiž spal. Já si nemyslím, že se můj stav dá změnit, ale udělám pro Vás vše, co jen bude možné. Zajdeme do poradny nebo já nevím co. Mrzí mě to. Porvat se s tím musíme. Promiň.“
Mamka mi napsala (17.2.2005, 13:19):
„Ráďo, objednej se k sexuologovi a já tam půjdu s Tebou a co nejdřív.“
Reagoval jsem (17.2.2005, 13:27):
„Objednám, ale jen kvůli Tobě a tátovi. Zítra si to zařídím ve Žďáru.“
Po této SMS mi mamka s tátou volali. Nechtělo se mi ten telefon zvednout, ale udělal jsem to. Mamka říkala, ať se objednám někde tady v Hradci se slovy, že nechce, aby se to někdo ve Žďáru dozvěděl.
Táta napsal (17.2.2005, 17:12):
„Ahoj. Udělej vše nejen pro nás, ale přeci i pro sebe. Proč jsi mi to neřekl hned? Mám Tě rád, ale budeme s tím bojovat celá rodina. Co Ty na to?“
Reagoval jsem jednoznačně:
„Proč jsem Ti to neřekl hned? Tak to Ti řeknu až zítra, neřešme to přes SMS, může dojít ke zbytečnému nepochopení SMS, a to já nechci. Kor v této situaci. Udělám vše pro Váš klid a můj klid. Je mi to líto.“
--
2 dny na to mě čekala cesta domů, kde mě čekala mega-zpověď. Mamka začala větou „Tak povídej.“. Já nic neříkal, protože jsem nevěděl, co na to mám říct. Táta poznamenal, že je jasné, že nebudu jen tak mluvit. Proto se začali vyptávat. Jak jsem na to přišel, kdy jsem to zjistil, jak dlouho to trvá, jestli jsem měl kluka apod. Na otázku ohledně vztahu jsem raději odpověděl negativně. To proto, že mi Zuzka říkala, že naši se nejvíce bojí toho, že jsem už něco s klukem měl. Teď zpětně vidím, že to byla hloupost. Vše bylo dost prožíváno, naši brečeli, táta spíše mlčel, mluvila mamka. Se slzami v očích mi tvrdila, že si vše namlouvám apod. Ptali se mě, jestli se s "nimi" scházím. To jsem potvrdil. Závěr byl takový, že jsem zblblý z knížek o homosexualitě, které jsem četl (a naši o nich věděli), z filmů, na které se dívám a především mě ovlivnili jiní gayové, jak mamka řekla, lidi, jako jsem já, že mě neposlali na studia proto, abych se stal gayem. Šokovalo je, že jsem tak moc přesvědčen o tom, že gay opravdu jsem. Několikrát jsem slyšel větu: „Musíš okamžitě na léčení.“
--
Mamka narážela na to, že si představovala, že bude babička apod., že jí trvalo, než se smířila se smrtí její sestry apod. A teď by se měla smířit ještě s tím, že její syn je gay. Že je to prý nad její síly. Abych pravdu řekl, přišlo to vše v nejméně vhodnou chvíli. Bylo těsně po zkouškovém období, bylo to chvíli po tom, co se můj v tu dobu rádobykluk rozhodl pro někoho jiného. Táta byl překvapený, že jsem se bál mu to říct z toho důvodu, že mě vyžene z bytu. Tak jsem mu řekl, že to sám jasně řekl jednou Zuzce, když by na to u jednoho z nás přišel. Měli strach, že se mi budou lidi posmívat, že se budou posmívat jim. Měl jsem slzy v očích, jednou jsem se rozbrečel svévolně, protože mi oba řekli, že by se nejraději zabili. Tak jsem jim řekl, že jestli si něco udělá jeden z nich, zabiju se taky. (to jsem byl ale prdlouš, co?)
Rozhovor skončil se slovy, že se objednám k sexuologovi a on mi nasadí nějaké hormony a vyléčí se to. Naši žijí v jiné době. O homosexualitě nic neví. Rozhodli jsme se, že se budeme chovat, jako že se nic nezměnilo. Ale změnilo. Já na nic v průběhu víkendu nenarážel, ale naši za mnou neustále chodili apod. Tečkou dne se staly televizní noviny na Nově, kde byla reportáž o tom, že soud odsoudil 2 muže na 25 a 15 let za brutální vraždu homosexuálního páru, který rozřezali a následně uvařili a upekli.
Mamka byla i aktivní - našla 2 knížky - Sexuální zrání mladého muže z roku 1986 a Lidská sexualita z roku 1975. Je jasné, co se v těch knížkách píše - homosexualita je deviace a je potřeba ji léčit apod. To mi mamka také v neděli ukázala. Nemohl jsem reagovat než tak, že čte kraviny z dob pravěku, že je to staré 30 let a za tu dobu se změnilo hodně věcí. Tvrdila mi, že se to nemění, že je to pořád stejné. Kdyby věděla. Mamka za mnou celý víkend chodila s prosbou, ať to ještě zkusím s holkou. Také táta byl aktivní a vyhledal si na Internetu (www.birdz.sk) článek o tom, když kluci myslí na kluky při onanii:-))
--
K žádnému setkání se sexuologem nedošlo. Totiž sám sexuolog se nedostavil na sjednanou schůzku. Od té doby se to téma stalo velkým tabu a také velkým kamenem v mé mysli. Kvůli tomu všemu jsem propásnul v podstatě jeden celý semestr školy. Po pár týdnech jsem si našel přítele, pouze asi 3-měsíční vztah, ukončen z mé strany. A potom začal můj 7-letý vztah, který skončil před půl rokem.
--
Situace doma je pořád stejná - tabu. Rodiče se mě na vztahy neptají, občas něco plácnou ve smyslu, že se těší na vnoučata apod. O to horší tlak je ze širší rodiny, kde je homosexualita taky odmítaná. Když se na to dívám zpětně, spoustu věcí bych udělal úplně jinak.
--
A jak tak koukám na délku příspěvku, tak jsem se asi zbláznil:-) Je tady někde delší příspěvek než tento? Kdo to dočetl až sem, tak je borec/borkyně

[xts]

A coming outová píseň jsou Detaily od fiXy

[xts]

Mně to přijde jako zoufale nudná kombinace, vždyť jsou to prakticky jen tři druhy alkoholu, žádný vodky, víno, whiskey...

[Honza]

[Vaclav]

[xts]

Tak ta zázračná směs se skládá ze 4 velkých panáků rumu, co nám nosil ke stolu připitej "vrchní", název něco na "S", chutná to jak Captain Morgan smíchanej s cukrovou vatou Asi sedmička burčáku, pšeničný pivo a frisco. Možná jsem něco zapomněl
Pak je třeba to zapít cca dvěmi Hoegardeny a je to v cajku. Hlavně druhej den.

[Vaclav]

[xts]

Tak jsem se v pátek trochu opil a poreferoval matce v SMS, jak se některé věci mají.
Matka těžce ok, jen poreferovala následně zbytku zeměkoule

[Martin]

xts To si taky myslim
_________________
You have trapped me in your trap of logic!

[xts]

matyáš > Já myslim, že to bude něco jako tady Martin
MarMat > Pěkné.

[Honza]

to matyáš: dokonalej gay se pozná podle toho,
že přemejšlí přesně tak, jak to právě popsal MarMat.


to MarMat: gratuluju!

[MarMat]

tak už se konečně řadím ke gayům, kteří jsou smíření se svojí orientací. Už nepřemýšlím o tom proč jsem gay, vlastně o své orientaci už nepřemýšlím téměř vůbec - již ji beru jako přirozenou součást sebe:) Hezký to pocit!

[matyáš]

jak se jako pozná dokonalej gay?

[Honza]

[MarMat]

[Vaclav]

[Honza]

[Nick Guest]

[Vaclav]