Gay komunita

[sergej sudoplatov]

satal: Ale jo, asi budou, ale já opět nostalgicky zavzpomínal na naši ZŠ plnou postarších nervních hysterek, které měly takový ječák že se pomalu sypala okna.
_________________
Plány revanšistů zhatí, naši vepři boubelatí!

[satal]

My ve škole měli jednoho buzeranta - tedy ne v tom sexuální smyslu, ale ve vymýšlení si kravin. Tělocvikář, ale někdy jsem byl blízek fyzickému násilí.
Ad sergej sudoplatov: jakkoli je to divné, existují i pedagogové, kteří mají děti opravdu rádi

[sergej sudoplatov]

Tak to sme naštěstí ve škole neměli, ale pokud by po mně nějaká takováto kreatúra vyjela, asi by šla má tehdejší úcta ke starším a k pedagogům stranou. A to nejen slovně ale asi i fyzicky. Pravda, opět člověku vytane na mysli známá anekdota "Jaký je rozdíl mezi pedagogem a pedofilem? Pedofil má děti opravdu rád".
_________________
Plány revanšistů zhatí, naši vepři boubelatí!

[Martin]

[Vaclav]

[sergej sudoplatov]

Tu brožuru jsem ze zvědavosti také kdysi přelétl očima a pamatuji si na tento příklad. Je pravda, že dochází ve společnosti k ledasčemu, ale tento příklad se mi zdá býti dosti nešťastný, protože je trochu přitažený za vlasy. Ne že by se to nemohlo stát, ale jako modelová situace se to pro svou nepravděpodobnost nehodí. Pokud někdo udělá CO svému heterokamarádovi zároveň s vyznáním lásky, tak je, slušně řečeno, tele. Ano, člověk má být upřímný, ale zase musí své příliš upřímné jednání domyslet do důsledků. Myslím že toto si člověk má čas dostatečně promyslet. Tedy ta brožura by před takovýmto příliš upřímným a zkratovitým jednáním měla spíše varovat a upozornit na jeho možná úskalí a důsledky. Ale já vim, no, je to holt "příručka proti homofobii" a tak bude pouze žehrat na homofobii kolektivu.
_________________
Plány revanšistů zhatí, naši vepři boubelatí!

[Martin]

Já si tedy myslím, že sociální inteligencí nebyl obdařen ani jeden.

Ono tedy tam neni přímo zmíněné vyznání, ale spojit CO rovnou s vyznáním je asi ten nejblbější možný způsob To vyžaduje od toho heteráka nesmírnou sílu a kvalitu osobnosti, a rád bych dodal že bez ohledu na věk.

Oni ti teenageři nejsou tak tupí, jak si někdo možná myslí, a btw tupost s věkem člověka neopouští

Kdysi tu na foru byl taky jeden případ nevydařeného CO, ovšem to byla opět situace, která neviděla sociální inteligenci ani z letadla.
_________________
You have trapped me in your trap of logic!

[Vaclav]

[jojx]

[pemel]

Nerad se opakuju; nejspíš jsem tady tu parafrázi už někde použil:"je to malý krok pro lidstvo, ale velký krok pro prazaka".
_________________
Veritas vincit.

[sergej sudoplatov]

Tak taky gratuluju k tomu životnímu kroku.

Určitě souhlasím s tim, že rodiče by měli být jedni z prvních, spolu s nějakými nejlepšími kamarády či kamarádkami nebo sourozenci. U prarodičů bych to teda dost vážil, i když i dost lidí starší generace může být z tohoto hlediska v pohodě, což dokládá příklad mojí babičky.

Taky je teda otázka, co si třeba některý lidi skutečně myslí. Navenek to vezmou v pohodě, všechno ok, ale vevnitř si myslí něco jiného. Aspoň jeden kamarád mi to tak vyprávěl. Některý jeho kamarádi to vzali v pohodě, všechno dobrý, nikdo ho nijak neodsuzoval, ale pak nějak začali pomalu přetrhávat kontakty až je pak postupně ztratil. Pokud jim to vadilo, mohli to teda říct rovnou a ne najednou postupně "nemít čas" atd.
_________________
Plány revanšistů zhatí, naši vepři boubelatí!

[prazak]

Díky moc .

No asi je to lepší to nijak totálně necpat každýmu... i když časem bych byl rád kdyby to věděli všichni moji kamarádi... prostě mi to přijde takový nečestný jim to neříct. Obcházet rozhodně nikoho už nechci, ale tak když bude vhodná chvíle tak proč to neříct no... ale stejně to nebude jentak jim to říct ostatním, to cítim pořád.

Ono to šlo fakt ráz naráz no poslední dobou, těch vlivů na mě to říct bylo nějak víc si myslim. Už to dál nešlo. A jakmile se to dozvěděl první člověk, tak sem nechtěl aby to bylo něco co ví opravdu pouze jen někdo. Rodiče jsou ti nejdůležitější lidi v mým životě a tak by to měli oni vědět jako jedni z prvních.

Je to hustý no...

[bright]

Rovněž gratuluji a popřemýšlej nad tím, co ti napsal jojx, protože:
"Sometimes I wonder what you boys would do if you weren't gay. You'd have no identity. It was easy when you couldn't talk about it. Now it's all you talk about. You talk about it so much that you forget about all the other things that you are."
(neboli česky: Někdy se divím, co byste kluci dělali, kdybyste nebyli gayové. Neměli byste žádnou identitu. Bylo snadné, když jste o tom nemohli mluvit. Nyní je to všechno, o čem mluvíte. Mluvíte o tom tak moc, že zapomínáte na všechny další věci, kterými jste.)
_________________
It's not easy to be green.

[Martin]

[Martin]

No, rozhodně gratuluju, a máš pravdu, nejdřív to chce hlavně správnýho človíka, u kterýho začít.

[Vaclav]

Připojuju se k zástupu gratulantů!

A naprosto každé slůvko, které napsal jojx, je velmi moudré a velmi poučené. Přemýšlej i nad tím, aniž by Ti to bránilo v závěrečném "jsi volný a strach nad tebou ztratil moc tak si to užívej".

[jojx]

prazaku:

v první řadě gratulace, vzal jsi to neskutečným hopem :sD

dvě věci k tomu:

1. nemusíš se chovat tak jak si lidi představujou gaye jen proto, že jím jsi - tohle všechno ti poskytlo především možnosti a ty je dobré mít, ale nemusíš je plně využívat - ostatně plné využití jakýchkoli možností vypadá vždycky přidrzle a nenasytně - každý ti rád dopřeje svobodu, když vidí že s ní umíš dobře naložit

2. s ostatními nemusíš spěchat, přibrzdi, prozkoumej efekty jaké to mělo a žij po svém - tam kde vznikne odůvodněná potřeba to říct, tam to prostě řekni... ale postupně všechny obcházet je asi nesmysl

jsi volný a strach nad tebou ztratil moc tak si to užívej
_________________
V tu chvíli si s hořkostí uvědomila, jak trapné nesmysly ji napadají a položila si otázku, jestli snad probůh není už zase zamilovaná nebo jestli je jenom tak normálně průběžně doopravdy blbá.

[Honza]

No hele ho, kluka odvážnýho !

Gratuluju !

[prazak]

Tak lidi, je to mazec, ale je to venku. Já sám to budu rozdejchávat chvíli, že to ví někdo jinej než já...

Vemu to postupně, věřim že to tu někoho zajímá, páč tyto příběhy zajímaly i mě než sem tim prošel.

Ve čtvrtek sem se outoval poprvé, nejlepšímu kámošovi z gymplu..né-li nejlepšímu vůbec. Bylo to strašný... celej sem se neskutečně klepal, koktal... kdo ví jak sem vypadal... div sem neupustil ten půllitr... reakce byla zpočátku neutrální, ale to mu nemůžu zazlívat, páč já si to nedokážu představit jaký to musí bejt z té druhé strany. Když člověk někoho zná x let a pak se dozví takové věci. Časem jsem ale zjistil, že to vzal bez problému a že je to v pohodě a že s tim nemá vůbec žádný problém. Takže super.

V pátek sem se vyskytoval na celkem pravidelné pařbě s kamarády z gymplu . Něco tušili od toho co už to věděl, takže se naštěstí zmínili o tom, že se mají něco dozvědět, tak co to je a kdo to má říct? Takže jsem se nenápadně přihlásil a šlo to už ráz naráz. Velkou pomoc v tom hrál samozřejmě alkohol, jak už na mé tak té druhé straně . Střízlivej bych to asi nedokázal říct 8 lidem najednou . Tam byly reakce samozřejmě různé, protože lidé jsou různé. Má to výhodu, že člověk zjistí kdo jak opravdu je, komu na mě záleží a tak. Vysloveně záporná reakce nebyla žádná !!! Sám si myslím, že jsem se odjakživa kamarádil s lidma, kterým by něco takového nevadilo, prostě ne s idiotama. Část lidí byla ale trochu zdrženlivější, že prostě nereagovala, čuměla, nebo to vůbec radši neřešila. Část lidí se ale o to začala zajímat a pomoct mi s tim to třeba říct doma a tak. Jo a za zmínku teda stojí to, že to vůbec nikdo nečekal, nikoho to nikdy nenapadlo, prý se mám dát na herectví...

Měl sem pak v plánu to říct doma až zítra, no... během víkendu mi procházelo hlavou tolik věcí... byla najednou příležitost, už sem málem puknul a máma se to dozvěděla v neděli po obědě . První sekundy byly děsný... děsný. Debatovalo se, a jako že teda nakonec ok, ale bude to asi dost těžký. Pak sem musel pryč z domu (pracovní důvody, ne kvůli tomuto ). Mezitim domu přijel táta a jemu to řekla máma. Nakonec to bylo uplně opačně než sem předpokládal. Protože tátova reakce byla uplně úžasná. Ten to vůbec neřeší... nebo teda, ne to je špatně, řeší to, ale tim stylem, že to vůbec neni žádný problém, že je super že sem to řekl, a že prostě je to uplně ok. To sem až čubrněl jakej k tomu má přístup. Naopak máma se hrozně bojim s tím má trošku problém. Je to pro ní mega šok. Neustále mi sice opakuje, že jsem to nejdůležitější pro ní na světě (spolu s mým bráchou samozřejmě). Což je ok. S tím je smířená že takový jsem. Ale bojim se, že obecně má s tou věcí problém, že by to radši nikomu neřikala, jako známým a tak. Což já to vůbec skrývat nechci. Stejně tak bych chtěl, aby to rodiče neskrývali. Táta dokonce řekl, že by s tim prarodiče neměli mít problém... tam bych to teda trochu pořešil jestli to má cenu aby si s tim lámali hlavu.

No je to prostě mazec... já sám hlavně teď cítím, že i já se musim trochu s tím srovnat. To že sem gay, jsem dávno s tím srovnanej. Ale srovnat se s tím, že už to moje okolí ví a tím pádem se podle toho můžu konečně chovat, začít konečně žít. Bojim se, že s tim sám budu mít trochu problémy... nevim. Nikdy sem se podle toho nechoval. Bude to zajímavý. Ale stejně na nic nechci spěchat, máma se s tím sama bude srovnávat asi chvíli, a tak chci počkat až bude klid. No ale mě samotnýmu to asi trošku taky potrvá než začnu podle toho plnohodnotně žít.

Mi to snad ani nedochází, že to moje okolí ví... tak dlouho to je jenom v mé hlavě a najednou už to ví i někdo jiný...

Ještě teda bráchovi sem to řekl v sobotu... ten to stejně věděl, ale tim způsobem, že sem mu to pořád zatloukal. Teď sem mu to teda potvrdil a on jen jako že jó hurá, čim dřív tim líp, a ať se držim (při sdělování tomu rodičům). Rozhovor s ním o tom trval tak 30 sekund...

Zajímavé ještě bude sdělování dalším lidem. Sice to rozhodně nechci řikat na potkání, ale jsou lidi, kteří by to vědět mohli, protože máme dobré osobní vztahy a nejsme jenom ti co se pravidelně potkáváme a něco spolu děláme (stávající spolužáci z VŠ, někteří kolegové se kterými se kamarádim, příbuzní odněkud, apod.). Prostě lidi, kteří se o můj osobní život zajímají, nebo ti o jejichž osobní život se zajímám já... ti by to vědět mohli, že? Ale pořád cítím, že to neni jentak jim to říct... no, to asi nebude nikdy . Jako, ne že bych jim to nikdy neřekl, ale že to vždy bude těžké to někomu říct. Nebo ne? Nemám zkušenosti, takže nevím.

No a v neposlední řadě v tom všem mi pomohl hodně jeden kamarád, který je ve stejné situaci jako já. S tím že je gay se smířil dávno dřív než já, stejně tak to sdělil svému okolí dřív. Ale vtipné je že se známe celkem dlouho a navzájem jsme o tom nevěděli. Teď mi hodně pomohl, páč má s tím zkušenosti. Takže tímto mu taky děkuju.

A rozhodně musim to všem doporučit to v sobě nedusit a sdělit!!! Chce to správný okamžik, správného člověka... je to hrozně těžký, já vím, ale ve výsledku věřim, že to nakonec bude mnohem lepší, než to v sobě dusit. Samozřejmě to já zatim posoudit nemůžu , je to venku pár dní, ale věřim v to, že to bude ok.

Takže to už je asi všechno co bych vám tu chtěl napsat. Gratuluju těm co to dočetli až sem .

[sergej sudoplatov]

jojx: To ne, ani moje škodovka si nestěžovala, ale kdoví co by povídala kdyby uměla mluvit.
_________________
Plány revanšistů zhatí, naši vepři boubelatí!

[jojx]

[sergej sudoplatov]

Doufám že se počítají i ty s nulovou záruční dobou, abych si nepřipadal pořád tak charakterově pokřivený.
_________________
Plány revanšistů zhatí, naši vepři boubelatí!

[Martin]

[jojx]

tak extrémy do toho nelze počítat - to by se za chvíli svět řídil podle toho co si myslí Paris Hilton
_________________
V tu chvíli si s hořkostí uvědomila, jak trapné nesmysly ji napadají a položila si otázku, jestli snad probůh není už zase zamilovaná nebo jestli je jenom tak normálně průběžně doopravdy blbá.

[Martin]

[jojx]

[Martin]

[Martin]

[Vaclav]

[Arlequin]