Gay komunita

[John]

NO iboys moc nepomáhá.
To že jsem gay jsem si uvědomil někdy ve 14.
Nikdy jsem s tím problém neměl kupodivu.
No a problém?
Znám se s M. dlouho 6 let a on neví ,že jsem gay.
A chtěl bych mu to říct protože se chová ke mne mnohem přívětivěji než ostatní. Prostě chová se ke mne jinak než ke spolužakům.
mileji, když se nám ve sportě tleskneme tak se držíme o něco díl než je obvykle...
A bojim se mu to říct abych nepřišel o svého kamaráda.

No a dotoho máme spolužákyni která se mi líbí a myslim furt na ní ,ale vim že mně holky nechávaj klidným až na ni. Jen bych s ní chtěl bejt.

Zkrátka po 2 letech kdy sem měl jasno mam v tom bordel.
A zároven seru na vše krom přemejšlení o sobě.
S pozdravem john

[Vodafone]

Ne, to zas ne, mám za sebou SPŠSE a aktuálně navštěvuji navštěvuji ČVUT FEL. Ale slovní základ elektro tam je taky a to se počítá
_________________
naposled se vyspím
v povlečení čistém,
z počítače mažu
operační systém…

[Fx100d]

[Vodafone]

[Fx100d]

[man86]

Kdo ví. Možná ano.
Tvůj web si rozhodně přečtu. Myslím, že to bude výživnější než jakákoli přednáška na toto téma, které bych se ovšem coby student sociální a charitativní práce na teologické fakultě nikdy nedočkal
_________________
Někdo věci vidí tak, jak jsou, a ptá se: "Proč?".
Někdo je vidí tak, jak nejsou, a ptá se: "Proč ne?".

[Fx100d]

[Fx100d]

[man86]

Fx100d: Mluvíš tady o svém osudu a já prostě jen valím oči. Jsi první, o kom si takhle čtu, s pedofilem jsem se vědomě nikdy osobně nesetkal a proto jsem i trochu v šoku z toho co píšeš. V žádném případě bych si nedovolil tě tady soudit, protože i když naše problémy jsou v lecčem jiné, jsou i v lecčem stejné. Troufnu si ale říct, že být gayem je neuvěřitelná výhra, protože si vůbec nedokážu představit co prožíváš.
Hrozně tě ale obdivuju v tom smyslu, jak se k celé věci stavíš, že ses dokázal vyoutovat intimně i veřejně a že dokonce uvažuješ o CO u matky tvé lásky.
Je fajn, že máš kolem sebe lidi, kteří tě podpoří, poradí ti a pomáhají ti.
Jestli se můžu zeptat - jak jsi to řekl své matce?
_________________
Někdo věci vidí tak, jak jsou, a ptá se: "Proč?".
Někdo je vidí tak, jak nejsou, a ptá se: "Proč ne?".

[Fx100d]

Poprvé jsem se svěřil svému kamarádovi ve 25 letech. Pak to bylo dalších asi 6 kamarádů. Všichni reagovali docela dobře. Někteří to moc neřešili, jiní se vyptávali, ale celkově nebyla žádná špatná reakce. Hodně totiž záleží, jak to člověk řekne. Ikdyž v mém případě ať to řeknu sebeopatrněji, vždy je to pro toho člověka šok.

Ve 27 letech jsem se svěřil jedné kolegyni v práci. Je to asi jediná osoba, která si o tom se mnou dokáže nejlépe popovídat a i přes to, že má dvě dcery, přijala to s největším klidem. Její mladší dcera je dvanáctiletá, pro mně již na hranici, přes to se mi ještě docela líbí a kolegyni nedělá problém nechat jí se mnou o samotě. S touto ženou řeším prakticky jakýkoliv problém spojený se svou sexualitou a ona se se mnou vždy snaží najít co nejlepší řešení.

Nejtěžší bylo svěřit se vlastní mamce. Také to pro ní byl asi největší šok. Zpočátku se trochu bála a chtěla, abych nejezdil za svou malou láskou. Po čase se s tím vyrovnala a dnes nemá nejmenší problém s tím, když si malou vezmu na víkend na návštěvu. Moc si s mamkou ale o tomhle nepopovídám.

Na 17. kongresu k sexuální výchově jsem udělal něco, co bych před rokem neudělal ani v myšlenkách. První veřejný coming out před sálem plným cizích lidí. Vystoupil jsem v rámci referátu Karla Žáka. Když Karel publiku oznámil, že předává slovo pedofilovi panu Jiřímu, tak to se mnou málem šlehlo. V projevu jsem měl pár delších pomlk, ale nakonec jsem to ustál. Reakce byly k mému velkému překvapení velmi pozitivní. Přesto to byl pro mě obrovsky emotivní zážitek. Tomu říkám adrenalin.

Ani v jednom případě nelituji, že jsem se svěřil. Je to velká úleva a nemusím skrývat své city, ani se přetvařovat. V brzké době se chystám svěřit mamince své malé lásky. Tohle svěření je pro mne asi nejvíce opředeno strachem. Pokud by mi ale po svěření zakázala stýkat se s jejími dětmi, budu to plně respektovat. V takovém případě ale ztratím prakticky jedinou motivaci do života. Sice ta žena ví, že jsem do malé zamilovaný a možná už i něco tuší, ale stejně je to zkouška odvahy nejvyššího stupně.
_________________

[theby]

[man86]

[theby]

[man86]

[theby]

[Rausek]

Nějaký čas jsem se tu na foru moc nevyskytoval, tak abych k tomu také něco, řekl.

To že jsem gay mi (jak už jsem několikrát psal) došlo asi někdy kolem 14ti let. Přesně to nevím. Hádám, že nejvíce k tomu přispělo to, že jsem s klukem experimentoval už ve velmi raném věku (mimochodem ještě před tím než jsem se dozvěděl, že je to vlastně něco neobvyklého a ne jen taková neškodná hra). Poté pochopitelně přišla fáze odmítání (snaha myslet při honění na holky atd.) následovaná strachem, co když se to někdo dozví a tak. Obě dvě tyhle fáze u mě trvali celkem krátkou dobu.

Hádám, že za míň jak rok mi došlo, že to zas tak hrozné není a že jsem to holt já. Koneckonců v té době už jsem byl zvyklý, že jsem prostě divný (a tím nemyslím jen z pohledu sexuální orientace ), takže to že se od ostatních liším i tímhle mě zas tak moc nevzalo.

Pak přišlo mnohem delší období, kdy jsem to prostě moc neřešil - na vztah sem chuť neměl a důvod říct to kamarádům taky ne. V 19-ti jsem si začal připadat už celkem osamělý, ale stále jsem neměl odvahu do něčeho jít. Jsem totiž dost stydlivý a nerad jsem středem pozornosti, takže napsat na seznamku nebo nedejbože navštívit buzinec to pro mě bylo nepředstavitelné (dodneška je pro mě těžké třeba i zastavit cizího člověka a zeptat se na cestu, i když už jsem se trochu otrkal).

Potom to mezi mými přáteli náhodou prasklo a světe div se, reagovali jako z propagačních materiálů "Řekněte to svým přátelům a nebudete litovat!" To mě opravdu povzbudilo, takže brzy to věděla většina mých spolužáků a známých. Mimojiné jsem přišel na toto forum a dal se dohromady se Shmudlou.

Právě tehdy jsem definitivně přijal to, čím jsem, neboť jsem na vlastní kůži zažil, že homosexuální vztah se ničím neliší od heterosexuálního a že rozhodně mohu být v životě šťasný, ať si kdo chce říká, co chce. Poté následoval můj CO mamce (plný slz) a tátovi (s trochou výhrůžek) a ačkoliv to nedopadlo ideálně a na téma já a vztahy se doma od té doby mlčí, tak bych řekl, že mě rodiče spíše podporují (i když se je to něco, co prostě asi hned tak nepřijmou). Koneckonců, jak mi vždycky říkali je to můj život a jsem dost rozumnej na to, abych se rozhodoval sám.

Pokud jde o to, co zde psali sergej a shmudla, tak já bych rozhodně neřekl, že k jejich CO došlo pozdě. Ano je jasné, že později než u některých lidí, ale zase na druhou stranu dříve než u jiných. Každý prostě žijeme své životy jinak a každý získáváme různé životní zkušenosti v různém věku. Podle mě neexistuje CO pozdě nebo CO příliš brzy. Pokud se na to prostě člověk necítí, tak nemá cenu se do toho nutit, protože jednoho dne prostě každý z nás dojde (nebo už došel) do fáze, kdy ne že to musí říct, ale že to chce říct a to je ten správný čas na comming-out.

[Libor]

Shmudla i Sergej napsali krasne prispevky. Moc mile a otevrene. I ja nejdrive nerozlisovalmezi "klukama a holakma" to proto, ze me neslo o nejakou erotiku, ale o touhu, aby me mel nekdo rad. Kolem 17 jsem si zacal uvedomovat, ze to co jsem povazoval za normalni. A bylo na me prijmout to, ze to pro ostatni "heterosexualni" okoli neni tak bezne
_________________
Jsem...

[Martin]

[Rainbow]

U mna to bolo velmi podobne - uz od zakladnej skoly som vedel, ze som gay, ale dost dlho to nemalo ziadny vyznam. Az neskor, na strednej skole, to vyznam zacalo mat. Uvedomil som si, ze mi je s jednym spoluziakom nejako dobre

[sergej sudoplatov]

pemel: Asi tady došlo k zásadnímu nepochopení mého příspěvku. To, že se mi tak nějak kluci začali líbit (respektive něco mě na nich přitahovalo) jsem zjistil už cca v 15ti...ale celkově pro mě byly tyto věci tak nepodstatné, že jako celek jsem je naprosto neřešil...pak jsem logicky ani moc neřešil to, jestli se mi líbí víc holky než kluci či naopak, protože z praktického hlediska to bylo naprosto irelevantní. A ještě mnoho let po tom jsem ani náznakem necítil potřebu se nějak "outovat". Ne že bych se bál, já tu vnitřní potřebu prostě vůbec neměl. Ani jsem si nedokázal představit, že bych s někým (lhostejno jakého pohlaví) měl nějaký citový vztah, nebo nedejbože i nějaký tělesný. To byly věci pohybující se v nějaké dimenzi X.
_________________
Plány revanšistů zhatí, naši vepři boubelatí!

[pemel]

Docela mě překvapil sergejův a Shmudlův příspěvek. Že se mi líbí kluci, jsem si uvědomil už někdy ve třinácti, když jsem se v platonicky zamiloval do jednoho spolužáka. Sice mi dlouho trvalo, než jsem se vnitřně srovnal s tím, že jsem gay a CO jsem absolvoval taky dost pozdě, ale vím to už od puberty.
_________________
Veritas vincit.

[SIEENX]

[satal]

Já to začal řešit tak nějak v 17, do té doby jsem tuhle potřebu neměl - nebo si ji neuvědomoval.

[sergej sudoplatov]

Asi tak jak napsal shmudla. V patnácti jsem něco takového opravdu neřešil, takovéto věci mě na daleké míle míjely. Takže pravda, nedalo se o mně celkem říct ani jedno, ani homo ani hetero...a nejen v patnácti, ale i o několik let později. Proto se asi dodneška tak často divim, že lidi tohle v tomto věku řeší, když já to začal řešit (a to ne nějak naplno) poměrně pozdě, tedy v cca 23 letech. Možná to bude tim, že jsem byl vždycky ve společnosti podobně zastydlých kluků jako já Zajímavé že jak na střední tak na vejšce, to asi nějak přitahuju, tuhle společnost
_________________
Plány revanšistů zhatí, naši vepři boubelatí!

[Shmudla]

[satal]

najdeš si příspěvek, který chceš mít v tom svém a klikneš na ikonku citovat

[Mikee]

Hele, jak tam dáváte takový to "Shmudla napsal:"? Mně se to neukazuje Já a můj technický antitalent Dík
_________________
It's perfectly fine to be a happy individual!
...nenapravitelný optimista

[Mikee]

SIEENX: Drž se, a buď rád, že už to máš za sebou Mamka to určitě nějak zvládne (já ještě rodinný CO za sebou nemám, tak uvidíme, jak to bude u mě...) Ona se s tím nakonec nějak srovná

[Litomyšlák]

To Sieenx:
Gratuluju mnohokrát
(Už jsme to spolu řešili takže to tad yvšechno nebudu vypisovat...)
A gratuluju nejen k tvému CO, ale i nejdelšímu příspěvku od tebe (neberu v potaz Mr.Greeny )
_________________
Být gayem je výzva, ale žít život je výzva ještě větší!

[Shmudla]

Jak jsem to tu už popisoval před rokem, u mně to proběhlo velmi v klidu. Nicméně vlastně se od té doby dost stalo, takže začnu jen rekapitulací a pak půjdu dál.

První kdo se to dozvěděl byla moje kamarádka, se kterou jsem měl poměrně hodně vztah - a to jen proto že jsem měl pánskou návštěvu a ona mě pozvala na oběd. Přišli jsme oba a bylo to. Pak se to dozvěděla maminka, když to ze mě vytáhla při telefonování.

Je nutno říct, že tady je někde ten okamžik, kdy se to jako zlomilo, že jsem to přestal nějak potlačovat a začal jsem se outovat kamarádům a tak, všichni jsou fakt v pohodě. Jako ne že bych to vyprávěl každýmu na potkání, ale když se na to dojde, když se nekdo zeptá, tak to nezapírám.

Taky jsem to řekl kolegyni v práci a od té doby máme kancelář vyzdobenou vkusnými pánskými fotografiemi (to jsou AKTY! žádný porno!!).

No v průběhu uplynulého roku se to teda dozvěděl i můj otec (tomu to řekl maminka), řekl jsem to bratrovi jako dárek k jeho 30. narozeninám (jó, pak jsme se ožrali) a řekl jsem to sestře se kterou se nakonec docela fajn pokecá na téma kluci.

Když o tom uvažuju, myslím si že klidnému průběhu hodně pomohlo to, že jsem jim to řekl v takhle dospělém věku, myslím že to už berou jinak.